Blog - Eva Labusová

Možná taky zrovna řešíte nějaké dilema či konflikt a pomůže vám následující připomenutí: Ozdravné konfrontace probíhají pouze tam, kde je přítomna ochota vzájemně se vnímat, respektovat, učit se od sebe, společně vnitřně pracovat a růst. Přitom se potvrzuje stará zkušenost, že snad ještě víc než naše „ano“ nás definuje naše „ne“. Jedině naučíme-li se říkat svá ne jasně a bez hořkosti či negativity, stejně jako bez pocitů selhání a viny, prokazujeme plné převzetí odpovědnosti za to, co ve svém životě chceme ovlivnit a změnit. Hledání souladu s ostatními pak neznamená, že nutně musíme jít všichni po stejné cestě. Naopak, cest je mnoho a je zapotřebí, aby každý tu svou hledal a nalézal bez nátlaku druhých a bez nátlaku na druhé, bez neupřímných kompromisů, s vlastní vnitřní vizí. (Inspirováno knihou Bethany Webster Objevování vnitřní matky, kterou vydalo nakladatelství Triton) Foto: pixabayfree /donpedro736

V pořadí už pátá kniha americké vývojové psycholožky a zakladatelky vědomého rodičovství Alethy Solterové vyšla v nakladatelství Triton. Tentokrát nabízí seznámení s postupy pro spontánní hojení větších i menších traumat u dětí. Zabývá se neurobiologickými aspekty a uvádí základní principy toho, jak se následků traumatu šetrně zbavit vytvořením prostoru pro ventilaci prudkých emocí a zajištěním prožitku bezpečí a přijetí. Nechybějí příklady nápaditých her podporujících ošetření traumatu ani upozornění na metody nežádoucí - tradičně používané - které hojení nepomáhají. Každá kapitola je uzavřena přehlednou tabulkou vhodných postupů s poukazem na možné chybné interpretace reakcí dítěte. Pokud vás zajímá, jak dítě provést např. návštěvou u zubaře, operací, rozvodem a dalšími menšími či většími životními zádrhely, pak je kniha určena i pro vás. Více v předmluvě, kterou jsem ke knize napsala: ...Možná si při pohledu na křehkost počátku lidského života také kladete otázku, proč jsou miminka ...

Je všeobecně známo, že malé děti umějí překvapit. Tam, kde se dospělí zaseknou, ony přinášejí nečekané vhledy a jasné postoje, osvobozené od předsudků a falešných ohledů nebo manipulací. Když dospělí přešlapují v bezradnosti, malé děti zamíří přímo k podstatě. A to zejména během svého tak zvaného magického věku, kdy jsou dosud napojeny na věci mezi nebem a zemí - dětští psychologové jeho hranici zasazují zhruba někam k sedmým narozeninám. Máme se zkrátka my dospělí od dětí hodně co učit, ve schopnosti vnímat, v ochotě přijmout každou realitu, v připravenosti vykročit nevyšlapanou cestou. Právě o tom je kniha Malí filosofové od Scotta Hershovitze, kterou nedávno vydalo nakladatelství JOTA. Tohle poutavě napsané ponouknutí je určeno hlavně rodičům, ale i všem dalším dospělým, kteří mají s dětmi co do činění. A když už ne s těmi z masa a kostí, tak třeba aspoň se svým dítětem vnitřním, které v nás zůstává po celý život a skrytě či zjevně, podle toho, kolik pozornosti mu dopřáváme, nás zve...