Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2021

Ohlédnutí za rokem 2021

Obrázek
Pomalu se ohlížím za rokem 2021. Jako jednotlivc ů m nám přinesl osobní výzvy, jako společnost nás rovněž prověřoval. Dozvěděli jsme se ještě víc o tom, jak se chováme tváří v tvář pocit ů m silného ohrožení, ať už za jeho p ů vod považujeme cokoliv. Sledovali jsme v přímém přenosu, jak se umíme vypořádat s odlišnými postoji a potřebami druhých a jakými zp ů soby hájíme ty své. Nejspíš jsme chvílemi byli překvapeni, možná i zaskočeni. Také tohle jsme my… Děkuji zejména za následující poznání: - Chvíle slabosti a křehkosti, jakkoliv nejsou příjemné, jsou léčivé, pokud je dokážeme přiznat a dovolíme si je opečovat. - Podněty přicházející zevnitř nabývají na významu a mohou být mnohem silnější a d ů ležitější než ty přicházející zvnějšku. - D ů věra ve vyšší smysl dění nar ů stá přímo úměrně s naší schopností postavit se svému strachu a nelpět na vlastní kontrole a důležitosti. - Naše ochota k posvátné vnitřní práci jde ruku v ruce s nalézáním hlubšího smyslu a celistvosti a s prožíváním

Dialogy s temnotou

Obrázek
Dokud ztotožňujeme temnotu se zlem, upadáme do staré pasti, v níž je temnota považována za negativní, nežádoucí, děsivou a dysfunkční. Temnota ale nemá být sklepem, kam zavíráme všechno, co bychom rádi schovali a co nás pak tajně pronásleduje a dříve či později taky dožene. Temnota je svatyní a místem, kde lze nalézt smysl bytí a vlastní duši. Dokud naše světlo nevyrůstá z vědomého propojení s kořeny uloženými ve tmě, do té doby se ve strachu přikrčujeme před svým stínem vytvářejícím přesvědčení o dualitě a oddělenosti. Je možno na nás uplatňovat moc rozněcující boj jedné strany proti druhé v duchu odvěké strategie: Rozděl a panuj. Poznání těsné propojenost světla a tmy naopak spojuje a přestává oddělovat viditelný vnější svět od mysteria světa neviditelného vnitřního, který je mnohem rozsáhlejší a jemuž jako lidstvo dosud hodně dlužíme. Zkoumejme tedy svůj strach z temnoty a proměňujme jej ve zvídavost a fascinaci, abychom se už nemuseli bát zavřít oči, spočinout ve tmě, naslouchat ti

Psychosomatika, empirický pragmatismus a trauma (nejen) v době pandemie

Obrázek
Jakkoliv se všichni, každý, jak umíme, snažíme vypořádat s pandemickou situací, dříve či později někteří narážíme na limity převažujícího materialistického pohledu na věc. Moderní a z vědeckého poznání vycházející medicína má své osvědčené způsoby řešení problémů. Hledá je v zákonitostech smysly poznatelného fungování hmotného světa a nutno říci, že to pro velkou část péče o lidské zdraví výborně funguje. Proto se nelze divit tomu, že tak obrovská spousta lidí klasické medicíně plně důvěřuje a nic jiného nehledá. I já sama jsem na sobě nebo jako pozorovatelka životů svých blízkých zažila, že moderní medicína „umí zázraky“ a patří jí za to můj upřímný obdiv a dík. Přesto i o ní platí, že kde je mnoho světla, bývá i hodně stínu. Jednou z okolností, které se zatím moderní medicíně daří zohledňovat nedostatečně, je potřeba nalézat vědecky neuchopitelné příčiny vzniku nemocí a zaujímat k možnostem léčení celostní postoj. V této souvislosti považuji za důležité dva termíny: psychosomatika a