O podobnosti zdánlivě odlišných strachů
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPFHTRVouaBeUuVgd64AXVfhZwCqfEzMwrwQD8CumgxZ2m5Fw8f8jbzhmMKpCY3Cc575LsMjXDqMl1ClnZVizhQnMl6dy8qozzr93z3Q4qrnN8zoK_UvRypaUtloyu7_1DMV7b1KBKBq1G/s320/strach.webp)
Ke covidové situaci přistupují lidé různě. Někdo více méně zůstává v klidu a nalézá uspokojivý způsob bytí i za omezených podmínek, jiný se ocitá v rušivých emocích. Ty nejsilnější jsou zastoupeny strachem z nemoci a smrti (což vede k vehementnímu vyžadování proticovidových opatření a jejich dodržování) a strachem ze ztráty svobody (vede k odmítání totalitních řešení a odporu proti přehnané opatrnosti, která ve snaze zachránit fyzické přežití likviduje smysluplné žití jako takové). Oba strachy jsou pochopitelné. Oba vycházejí z nejzákladnějšího ze všech instinktů vztahujícího se k přežití. Zůstává spornou otázkou, nakolik jde v tom kterém lidském příběhu o návaznost na instinkty oprávněně aktivované při skutečném nebezpečí, a nakolik o nevědomé programy mysli, které nás, aniž se pro ně rozhodneme, vhánějí do automatických přenosových a obranných reakcí projevujících se tzv. černobílým viděním i konáním. Ona černobílost se vyznačuje generalizací a předsudky (=hrubě zobecňuji a přijímám