Blog - Eva Labusová

Tedy s tou částí sebe samých, kterou si bezprostředně neuvědomujeme, která ale řídí mnohé z toho, co děláme a prožíváme? Báječná příležitost pro takové setkání se nabízí prostřednictvím knihy SNY JAKO ŘEČ NEVĚDOMÍ od amerického jungiánského psychoterapeuta Roberta A. Johnsona, kterou vydalo nakladatelství Portál. Její autor nevědomí definuje mimo jiné jako úžasný vesmír neviditelných energií, sil, forem inteligence a dokonce i jako různých osobností, které žijí uvnitř každého člověka. Jde o prostor mnohem větší, než si umíme představit, jež žije svým vlastním životem paralelně s tím, který obvyklým způsobem prožíváme den co den. Právě nevědomí je pravým zdrojem většiny našich myšlenek, pocitů i činů a ovlivňuje nás o to mocněji, oč méně jeho existenci připouštíme. Chceme-li poznat, kým opravdu jsme, chceme-li se stát celistvějšími a integrovanějšími bytostmi, nezbývá nám, než se pokusit s nevědomím navázat komunikaci. Proč? Protože být v ním kontaktu umožňuje rozpoznávat příčiny mnoha

Když se osvobozujeme od nižších stavů vědomí, od spalující touhy, nespokojenosti, agrese, lhostejnosti a hlavně od pocitů viny a strachu, posouváme se postupně od potřeby vlastnit k potřebě být. Na nižších úrovních vědomí záleží na tom, co máme. Cílem (nedosažitelným...) je vlastnit, co chceme. Mít, co oceňujeme. Právě to, co vlastníme a máme, nám má potvrdit naši důležitost, naši identitu, naše postavení ve světě. Čím více se z touhy vlastnit vymaníme, tím více se naše mysl začne zajímat o to, co děláme. Příklad: Raději smysluplnou práci za méně peněz než naopak. Když se posouváme směrem k přijímání a láskyplnosti, naše aktivity jsou stále méně zaměřené na otročení či posluhování slepým uličkám naší nezkrocené mysli. Víc a víc se spontánně a bez pocitů nátlaku či musu orientujeme na to, co nám dává vnitřní smysl. Např. na službu druhým. Jak se prohlubuje naše uvědomování, vidíme, že láskyplnou službou ostatním dochází automaticky i k naplňování našich vlastních potřeb. (Pozor, nezname