Opravdu milují rodiče všechny své děti stejně?
Poutavým tématem psychoterapeutických rozhovorů bývá i různý vztah rodičů k jejich dětem. Liší se, když stejnou situaci popisují rodiče, nebo když se o své zkušenosti dělí jejich, v poradně převážně už dospělé, děti. Tvrzení „miluji všechny své děti stejně“ patří v rodičovské mluvě k okřídleným, protože standardním, všeobecně přijímaným. Avšak je tomu opravdu tak? Je to vůbec možné? A je to žádoucí? Ve skutečnosti to není pravděpodobné. Mimo jiné proto, že každému dítěti jsme do značné míry my sami jiným rodičem. Každé dítě nás nějak změní. S každým máme výsostný, trochu odlišný vztah, už jen pro různost dětských povah a vrozených zátěží i hřiven. Nutit se do striktního rovnostářství bývá křečovité a kontraproduktivní. Respektujeme-li, jak jedinečné naše děti jsou, jednáme s každým tak, jak to dle našeho cítění potřebuje. A jak jsme schopni. V současnosti, kdy se rodičovství stává více a více vědomým, samozřejmě nad tímhle různým přístupem chce být přítomna atmosféra přijetí a lá