Blog - Eva Labusová

  Když dnes přemítám nad Dnem české státnosti, připomínám si, že jsme měli nejméně dva prezidenty, kteří by byli ochotni a schopni pozorně pročíst následující myšlenky Džiddú Krišnamúrtiho a s chutí o nich i diskutovat. Jakkoliv dnes oběma těmto prezidentům kdekdo kdeco vyčítá, oni sami by se nejspíš nebránili rozhovoru o svých osobních stínech a temnotách. Představuji si, že takový hlubinný rozhovor, dokud žili, v nejrůznějších chvílích vedli i sami se sebou. Naplňuje mne to nadějí. I vám nabízím úryvek upravený podle knihy „Co děláte se svým životem“, kterou vloni, coby výbor z Krišnamúrtiho díla, vydalo nakladatelství Alferia: Jaký panuje vztah mezi námi a zmatkem v nás i kolem nás? Tento zmatek a soužení jistě nevznikly samy od sebe. Stvořili jsme je vy a já – ani kapitalismus, ani komunismus, ani fašismus , ale vy a já jsme je stvořili prostřednictvím našich vzájemných vztahů. Protože to, čím jsme uvnitř, promítá se ven, do světa. To, co si myslíme, co cítíme, co děláme v každod

    V nakladatelství Triton vyšla oceňovaná kniha od amerického párového terapeuta Stana Tatkina Rozhodnout se pro lásku (v originále Wired for Love). Nabízím českou předmluvu: ...V psychoterapeutické práci s páry či v párovém poradenství dříve či později přichází na scénu zjištění, že problémy, které dotyční ve svém nejintimnějším vztahu řeší, nejsou postihnutelné a pochopitelné pouhým rozumem. Skrytě, ale o to působivěji je přítomno něco, co chování a prožívání partnerů ovlivňuje bez ohledu na jejich vůli a snahu zachovat klid a racionální postoj. Ono „něco“ je v psychologii nazýváno různými jmény, v poslední době se nejčastěji ozývá výraz attachment (citové pouto). V návaznosti na původní teorii Johna Bowlbyho jím rozumíme vrozenou schopnost lidské bytosti navázat jedinečný, hluboký a trvalý citový vztah s druhou lidskou bytostí, a zároveň si osvojit a uplatňovat konkrétní, byť obvykle nevědomou strategii pro vlastní ochranu nebo přežití, to pro případ, že se ve vztahu cítíme bý