Blog - Eva Labusová

    Č ím se do mé paměti zapíše rok 2022? Analyzování válečné a postcovidové situace nechávám povolanějším. Mne zaujalo, jak pestrými a nečekanými způsoby se vloni projevovali a vyhraňovali někteří lidé, kteří sebe samé označují jako duchovně hledající, případně rovnou jako duchovně orientované. Nemám potřebu hodnotit, jsem přesvědčená, že každý jdeme životem, jak nejlíp můžeme a umíme, a lidské cesty naštěstí nakonec nepodléhají lidským hodnocením. Ten můj pocit, o který se chci podělit, se týká postřehnuté míry něčeho, co pro sebe nazývám „spirituálním lovectvím“. To se projevuje současnou nekonečně bohatou nabídkou a poptávkou spirituálních honů, jež někdo s velkým zájmem pořádá a jiný se jich s nemenším zájmem účastní. Každému jde právě o ten jeho úlovek, navenek obvykle definovaný jako hledání smyslu či spásy duše, případně mapy k východu z labyrintu. Potíž nastává, když dochází k záměně prostředku a cíle. Když poznání, které má sloužit coby maják v husté mlze, neposkytuje vni