Na cestě od nevědomého k vědomému
V doslovném překladu biblické řečtiny znamená slovo „hřešit“ ztratit cíl , přeneseně ztratit ze zřetele pravý smysl nebo také žít nevědomě, „spát“ . Jde o stav vytvářející utrpení, jež člověk působí sobě i druhým. Čím jsme duchovně citlivější, tím více si této skutečnosti všímáme. A toužíváme ji napravit. Jenže toho nebýváme schopni. Něco v nás nás opakovaně nutí jednat v naučených nefunkčních stereotypech, nezřídka proti naší vědomé vůli. Abychom lépe pochopili, proč je tomu tak, potřebujeme si uvědomit, jak lidská mysl funguje. Je nepochybně nesmírně inteligentní, o čemž svědčí výdobytky kultur a civilizací. Skrývá však v sobě i strašlivou destrukci. Proč by jinak člověk člověku, druhým i sobě, působil víc utrpení, než kolik ho přinášejí všechny přírodní katastrofy dohromady? Projevem kolektivní poruchy lidské mysli je např. násilí, které pácháme vůči Zemi, a čelíme proto už bezprostřední osudové ekologické katastrofě. Mezi hlavními motivy, které nalézáme za destruktivními kon