Blog - Eva Labusová

Když stojím nad hroby svých předků nebo si prohlížím staré fotografie, říkávám si, co by asi moji, už léta mrtví, prarodiče říkali práci, kterou dělám? Jak by vnímali, že v současnosti je v našem „západním“ světě tak neuvěřitelné množství lidí ochotno investovat své zdroje do psychoterapie a do dalších forem osobního rozvoje? Jde o tisíce, ba desetitisíce peněz dané měny i o spoustu času a námahy. Platit za něco tak nedostižného, pouhým rozumem nepojatelného, hmatatelně málo odůvodnitelného?! Přesto je to tak. Patrný je dnes tento trend zejména u příslušníků mladší generace, kteří už mnohdy nepreferují - ani si to nemohou dovolit - kdovíjaké bydlení a další hmotné zajištění. Důležitější jsou pro ně mnohdy ohledy k životnímu prostředí, volnost myšlení, zdraví, časová flexibilita, seberealizace a především dobré vztahy. Potřebnost tzv. vnitřní práce jako by stále více lidem byla čím dál bližší a srozumitelnější. Co by si naše babičky a naši dědečkové počali s představou, že by měli pravi