Stvořili jsme to vy a já...

 


Když dnes přemítám nad Dnem české státnosti, připomínám si, že jsme měli nejméně dva prezidenty, kteří by byli ochotni a schopni pozorně pročíst následující myšlenky Džiddú Krišnamúrtiho a s chutí o nich i diskutovat. Jakkoliv dnes oběma těmto prezidentům kdekdo kdeco vyčítá, oni sami by se nejspíš nebránili rozhovoru o svých osobních stínech a temnotách. Představuji si, že takový hlubinný rozhovor, dokud žili, v nejrůznějších chvílích vedli i sami se sebou. Naplňuje mne to nadějí. I vám nabízím úryvek upravený podle knihy „Co děláte se svým životem“, kterou vloni, coby výbor z Krišnamúrtiho díla, vydalo nakladatelství Alferia:

Jaký panuje vztah mezi námi a zmatkem v nás i kolem nás? Tento zmatek a soužení jistě nevznikly samy od sebe. Stvořili jsme je vy a já – ani kapitalismus, ani komunismus, ani fašismus , ale vy a já jsme je stvořili prostřednictvím našich vzájemných vztahů. Protože to, čím jsme uvnitř, promítá se ven, do světa. To, co si myslíme, co cítíme, co děláme v každodenním životě, to se ve světě kolem nás zrcadlí. Když v nás vládne sklíčenost, zmatek a chaos, pak se takovým stává i svět a celá společnost. Společnost, to je vztah mezi vámi a mnou, mezi mnou a druhým člověkem. Společnost je plodem našich vzájemných vztahů. Pokud jsou naše vztahy pokřivené, sebestředné, malicherné, plytké a národovecké, promítáme to navenek a vnášíme to do světa.

Jací jsme my, takový je svět. Problémy světa jsou našimi problémy. Jenže se zdá, že tuto skutečnost z nějakého důvodu stále přehlížíme. Chceme docílit změny zavedením nějakého nového systému či uplatňováním nových myšlenek a zásad, které z něj vycházejí, a zapomínáme, že společnost tvoříme vy a já a jsme to my sami, kdo šíří zmatek nebo řád, podle toho, jaký my sami vedeme život. Proto chceme-li proměnu společnosti, zaměřme se nejprve na to, jak my žijeme svůj každý den, jak přemýšlíme, co cítíme. A všímejme si, jak se to projevuje ve způsobu, jakým plynou naše vztahy, jak si vyděláváme na živobytí, jaké jsou naše představy a názory.

Ve společnosti nemůže dojít k úplné a obohacující proměně, dokud si vy a já nezačneme samy sebe uvědomovat v celistvosti. Nejsme oddělenými jednotlivci. Jako společnost jsme výsledkem veškerého lidského zápolení s iluzemi, klamnými představami, usilováním, nevědomostí, sváry, konflikty a strádáním. Nikdo nemůže skutečně měnit svět k lepšímu, aniž předtím pozná a změní sebe. Jakmile si toto uvědomíme, nastává zásadní bod obratu, že? Najednou není potřeba žádný guru a sebepoznání se odehrává v každém okamžiku, kdy svoji pozornost směřujeme dovnitř sebe samých. Už to není vršení cizích domněnek ani pouhé intelektuální hromadění kázání duchovních učitelů. Začínáme chápat, že sebe samé poznáváme ve vztahu k druhým a tyto naše vztahy nabývají úplně jiného významu. Je to jako náhlé zjevení pravdy. Začíná nepřetržitý proces odhalování vlastního nitra a z tohoto sebeobjevování následně vyvěrá i náš proměněný čin.

K sebepoznání lze dojít pouze ve vztahu, který se promítá do našeho jednání. A naopak, nepřetržitá pozornost věnovaná našim vlastním činům přináší hlubší poznání nás samých. Dokud nevíme, kým jsme, dokud nerozumíme svému myšlení, do té doby není možná ani žádná skutečná transformace.

 https://www.grada.cz/co-delate-se-svym-zivotem-11723

 https://pixabay.com/.../prague-prague-castle-praha-3844154

 

 

 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozhodnout se pro lásku

Znáte své posvátné zranění?

Co opravdu potřebujeme?