Všichni jsme propojeni
V posledních letech málokdy čtu beletrii. Mám pocit, že příběhy psané životem, k nimž se dostávám také skrze svoji práci, si s těmi knižními nezadají, resp. obvykle je předčí. Přesto jsem teď několik románů zvládla. Všechny byly, aniž bych tomu předem pomohla cíleným výběrem, propojeny tématem rozděleného světa v důsledku tak zvaných velkých dějinných událostí, jimiž jsou obyčejné lidské osudy rozmetány na prach, a ještě víc. Začala jsem dvoudílným románem Dorfschullehrerin od německé autorky Evy Völler. Je věnován tragicky (z politických důvodů) ovdovělé mladé ženě, která po válce za dramatických okolností emigruje z východního do západního Německa, aby se posléze usadila v Hesensku přímo na německo-německé hranici. K neméně dramatickému útěku postupně dopomůže i své malé dcerce a prarodičům, u nichž vnučka prozatím zůstala. Hlavní hrdinka, profesí učitelka na základní škole, jinak prostě „cizinka z Ostbloku“, v konzervativním katolickém městečku dlouho čelí nedůvěře i odmítnutí a