Blog - Eva Labusová

V noci jsem přemítala, co letos vložit do vánočního přání. Vracel se mi obraz nabízený úslovím: „Pro ty, kteří neslyší hudbu, vypadají ti, kdo tančí, jako blázni.“ Přeju nám, ať slyšíme a ať máme dost odvahy k bláznovství. A pokud neslyšíme, ať dřív, než vyslovíme odsouzení, zkusíme zjistit, co tančící uvádí do pohybu? Zdroj vnitřní hudby je totiž v naší složité době dostupný jako málokdy dřív a je k dispozici úplně všem. Ba jako by bylo potřeba čím dál silnějšího odporu nebo až hypnotického spánku, aby někdo fakt nic ze svého nitra nezaslechl. Kéž přibývá tančících, radujících se z toho, že jsme všichni součástí něčeho, co nás přesahuje a co nyní pracuje ku porodu vědomějšího lidství. Jsme propojeni ve všem, co se děje. Včetně naděje, že světlo ve tmě svítí, a tma, jakkoliv se snaží, ho nemůže pohltit… Právě tohle kéž nám Vánoce připomenou.

  Nakladatelství Portál vydalo knihu amerického psychoterapeuta Richarda Schwartze, která se v originále jmenuje No Bad Parts, tedy doslova Žádné špatné části. Míněny jsou částí nás samých - každého jednoho z nás. Západní společnost ze své podstaty zaměřená na věci vnější niterným stavům a dějům velkou pozornost nevěnuje. Přesto si nelze nevšimnout, že lidská mysl není zrovna monolit. Naopak, začneme-li si jí blíže všímat, záhy objevíme velkou bohatost a širokou škálu toho, co bychom mohli nazvat našimi dílčími podosobnostmi (Jung v této souvislosti mluvil o archetypech), které spolu sdílejí jeden prostor a dohromady vytvářejí jeden celek. Jakoliv mohou být - a také bývají - protichůdné, potřebují spolu vyjít a porovnat se. V jedné hlavě, v jednom těle. Snad i proto autor pro svou psychoterapeutickou metodu zvolil název „vnitřní rodinné systémy (v angličtině Internal Family Systems, IVS). Čerpal přitom ze systemické rodinné terapie a na každého jednotlivce pohlíží jako na rodin...