Žádné špatné části aneb Tohle všechno jsem já
Nakladatelství
Portál vydalo knihu amerického psychoterapeuta Richarda Schwartze, která se v
originále jmenuje No Bad Parts, tedy doslova Žádné špatné části. Míněny jsou
částí nás samých - každého jednoho z nás.
Západní
společnost ze své podstaty zaměřená na věci vnější niterným stavům a dějům
velkou pozornost nevěnuje. Přesto si nelze nevšimnout, že lidská mysl není
zrovna monolit. Naopak, začneme-li si jí blíže všímat, záhy objevíme velkou
bohatost a širokou škálu toho, co bychom mohli nazvat našimi dílčími
podosobnostmi (Jung v této souvislosti mluvil o archetypech), které spolu
sdílejí jeden prostor a dohromady vytvářejí jeden celek. Jakoliv mohou být - a
také bývají - protichůdné, potřebují spolu vyjít a porovnat se. V jedné hlavě,
v jednom těle.
Snad i proto
autor pro svou psychoterapeutickou metodu zvolil název „vnitřní rodinné systémy
(v angličtině Internal Family Systems, IVS). Čerpal přitom ze systemické
rodinné terapie a na každého jednotlivce pohlíží jako na rodinný systém v
malém. Schwartz tak mluví o vnitřní rodině bydlící v každém člověku a i při
individuální práci uplatňuje techniky, které byl jako systemický terapeut
původně zvyklý používat pro práci s rodinami.
Základním
myšlenkou je, že naše podosobnosti, podobně jako členové rodiny, mají své silné
a slabé stránky. V rámci rodinného systému plníme konstruktivní i destruktivní
role, do nichž nás život různě obsazuje podle toho, v jak kvalitních
prostředích vyrůstáme a jak nám pak do cesty chodí různé události - radostné,
posilující, obtížné i traumatické. Ať už se nám stane cokoliv, dobrou zprávou
je, že všichni máme možnost regenerace a růstu, protože naší součástí je i
moudré, integrující a za všech okolností nezdolné Vyšší Já, které můžeme
povolat do služby, kdykoliv potřebujeme propojit a vybalancovat své části méně
vyzrálé, trucující, zraněné, zkrátka "zlobivé".
Vyšší Já (nese
také např. názvy Bytostné Já nebo Self) známe především z analytické
psychologie, která takto označuje prapůvodní, z hlediska vědění i cítění všemu
nadřazený láskyplný organizující princip. Pokud jsme s ním v kontaktu, uvádí do
stavu celistvosti a spolupráce všechna naše menší já. Spirituálním jazykem
vyjádřeno, všichni v sobě neseme i Božskou podstatu a jako smrtelné bytosti
jsme i chrámem věčného Ducha.
Vyšší já se tak
projevuje posilujícími kvalitami, k nimž patří důvěra, vnitřní klid, tvořivost,
přímost, zvídavost, odvaha, soucit, pocit propojenosti a sounáležitosti,
trpělivost, vytrvalost, hravost, orientace na přítomnost či důvěra v
budoucnost. (Není bez zajímavosti že jde o obdobu tzv. silných stránek lidského
charakteru, k nimž pod vedením Martina Seligmana mnohaletým výzkumem dospěla
pozitivní psychologie).
IFS tak
prakticky naznačuje, že chceme-li se dobrat pocitu smysluplného a šťastného
života, potřebujeme skrze své Vyšší Já zjistit, kdo opravdu jsme ve své
nejhlubší podstatě, a tohoto zjištění použít pro lepší pochopení, uzdravení a
usmíření ostatních našich - křehčích a vpravdě lidských - částí,
reprezentovaných třemi hlavními zástupci, jimiž jsou manažeři, hasiči a
uprchlíci (vyhnanci).
Manažeři se
starají o to, abychom alespoň navenek fungovali a byli výkonní a přijímaní. Ale
také abychom do určité míry uměli předcházet tomu, co by nás mohlo vykolejit,
kdybychom se potkali s naší méně organizovanou částí nebo s bolestí.
V blízkosti
manažerů se proto pohybují hasiči, kteří, podobně jako ve vnějším světě, hrají
roli krizových záchranářů nastupujících do služby, když nastane mimořádná
situace, průšvih nebo živelná katastrofa. Příkladem hasičské intervence může
být potřeba se opít, když nás (nevědomě) spaluje nepříjemná situace nebo
vzpomínka a my ji chceme rychle uhasit. A hlavně zabránit tomu, aby na scénu
vstoupili naši nejproblematičtější spolubydlící - naši vnitřní bezdomovci,
které pro jejich bídu nechceme už vůbec potkat. V hlubinné psychologii se jim
říká naše stínové části. Nelze se jim vyhnout, chceme-li jít ke světlu.
Posouvat se k uzdravení lze jen bok po boku s nimi. Navíc se právě v nich
obvykle skrývá náš největší potenciál.
Pro pochopení
našeho vnitřního světa nám výborně slouží svět vnější. Představme si, jakou,
byť dobrovolně zavolanou, spoušť po sobě nechávají skuteční hasiči. Nebo co
dělají zoufalí imigranti, kteří žijí v lágrech a na společenském okraji,
ignorovaní ve všech svých základních potřebách. Není nad to zbídačené uvidět,
nasytit, obléci, celkově stabilizovat a dát jim domov, důstojnost, práci a
soběstačnost…
V ČR není
metoda IFS zatím příliš známá jako ústřední terapeutický systém, mnoho
terapeutů s ní ale pracuje dílčím způsobem. Jeví se velmi populární a účinnou
zejména při léčbě traumatu, a to pro své zjevné přednosti: Podporuje
sebesoucit. Umožňuje navázat spojení se sebou i lepší pochopení sebe sama.
Ukotvuje klienty v autonomii prostřednictvím vlastní vnitřní práce a pomáhá v
růstu psychické odolnosti. Je hravá. Umožňuje dívat se na symptomy traumatu
jako na normální reakce na nenormální situace, a ne jako na tíživou diagnózu.
Komentáře
Okomentovat