Psychoterapie a smrt
Nejen v běžném životě, také v obvyklé "západní" psychoterapii se stává, že konfrontace se smrtí rozhodí i psychoterapeutický proces, resp. samotného psychoterapeuta. Zejména tam, kde psychoterapie považuje duchovní potřeby člověka za iluzorní berličku tváří v tvář bolestné realitě bytí. Přiznání všudypřítomné blízkosti smrti mnohé změní a potíž nastává, když terapeut lpí na konvenčním, z poznatků materialistické vědy vycházejícím klinickém vzdělání a nenabízí duchovní přesah. Ve všeobecném popření smrti v naší kultuře se odráží všeobecné popření transpersonálních skutečností, které však současní klienti, a zdaleka nemusí jít jen o setkání se smrtí, do terapeutického procesu čím dál častěji přinášejí. Mnohý terapeut tak stojí před velkou osobní výzvou, měl-li by klientovi přiznat, že si zkrátka s touto úrovní života sám tak úplně neví rady, případně mu jeho odborná či osobní přesvědčení neumožňují klienta nepředpojatě doprovázet. Základní postuláty transpersonální psychoterapi...