Blog - Eva Labusová

Nacházet tu tenkou hranici mezi sebeláskou a láskou k druhým. Rozlišovat sobectví od schopnosti říkat ne tam, kde se nepatřičně a obvykle v závislostních vztahových zapleteních vměšujeme do záležitostí jiných lidí, nezřídka proto, abychom se vyhnuli řešení svých vlastních výzev. I to je novinka současnosti. Učit se ustát setrvačné nátlaky osobní i skupinové a s odvahou v tichu vstoupit do svého nitra. Svobodně, bez pocitu viny. Nastane-li pokoj uvnitř, bývá ho více i vně. https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=pfbid01DJbYhSTqnwg6KW5u7u4eQYijiV69QbZU3DC8dxUvW9KPe4qPyWguPxJKYwwqJCsl&id=100083361293426 Foto: Pixabayfree

  Moje občasné cesty do Skotska mi přinášejí nejen radost ze setkání s blízkými a s nádhernou (přezdívám jí „pogačnikovsky obdařenou“) přírodou, ale taky poznávání nových slov a slovních spojení v angličtině. Posledně jsem mimo jiné narazila na výraz sunk-cost fallacy, což by se snad dalo přeložit jako (sebe)klam chybně investovaných nákladů. O co jde? Všichni se občas ocitáme v situacích, o nichž v hloubi sebe víme, že nám nesvědčí. Může jít o bossing na pracovišti, o už nevyhovující bydlení, o ubližující mezilidský vztah, ale třeba taky o setrvačné kupování nevhodných potravin nebo o předplácení média, které jsme kdysi měli rádi, avšak původní inspirace vyprchala a bylo by fajn se rozhlédnout jinde… Schopnost rozloučit se s něčím, co už dospělo ke svému konci, a opustit, co mnohdy zastavuje náš další vývoj, bývá těžké, jakkoliv racionálně můžeme dávno vědět, že každá další energie sem vložená bude „vyhozená oknem“ a jen prodlouží agónii nezvratného konce, nebo průšvihu, který se ...