Dovolme Smrti, ať předává své poselství Života
"Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším." (Píseň písní 8,6) Když jsem na začátku letošního roku od šéfredaktorky Rodinného života přijímala téma pro třetí letošní číslo Rodinného života, ještě jsem netušila, jak hluboce osobním se „čas loučení“ pro mne v průběhu příštích měsíců stane. Začátkem letošního června mi v důsledku březnového fatálního zranění (přerušení míchy po pádu z vysokého stromu při výkonu arboristické práce) zemřel manžel. Ve věku pouhých padesáti osmi let. Ne, že bych se s konečností života před tím nesetkala. Zemřelo mi několik příbuzných i přátel. Také v rámci své poradenské praxe doprovázím rodiny, jimž někdo právě odchází nebo se vyrovnávají se smrtí někoho blízkého. Vloni jsem shodou okolností absolvovala několikadenní kurz pro doprovázení umírajících a přečetla o smrti spoustu knih. A věřte nebo ne, poslední dva filmy, které jsme s mým m...