Kdy jste si naposledy dali dostaveníčko se svým nevědomím?

Tedy s tou částí sebe samých, kterou si bezprostředně neuvědomujeme, která ale řídí mnohé z toho, co děláme a prožíváme? Báječná příležitost pro takové setkání se nabízí prostřednictvím knihy SNY JAKO ŘEČ NEVĚDOMÍ od amerického jungiánského psychoterapeuta Roberta A. Johnsona, kterou vydalo nakladatelství Portál. Její autor nevědomí definuje mimo jiné jako úžasný vesmír neviditelných energií, sil, forem inteligence a dokonce i jako různých osobností, které žijí uvnitř každého člověka. Jde o prostor mnohem větší, než si umíme představit, jež žije svým vlastním životem paralelně s tím, který obvyklým způsobem prožíváme den co den. Právě nevědomí je pravým zdrojem většiny našich myšlenek, pocitů i činů a ovlivňuje nás o to mocněji, oč méně jeho existenci připouštíme. Chceme-li poznat, kým opravdu jsme, chceme-li se stát celistvějšími a integrovanějšími bytostmi, nezbývá nám, než se pokusit s nevědomím navázat komunikaci.
Proč? Protože být v ním kontaktu umožňuje rozpoznávat příčiny mnoha našich vnitřních konfliktů a vnějších nezvládaných situací, které se jeví být v nepochopitelném rozporu s naším vědomým sebepojetím. Také kořeny psychických a fyzických onemocnění skrývají svá tajemství v našem nevědomí. Pronikat do něho představuje obrovské dobrodružství a nabízí hluboký zdroj sebepoznání, obnovy, růstu, síly, odvahy a moudrosti.
Je-li náš život v harmonii a rovnováze, pak jsme pravděpodobně se svým nevědomím v dostatečném souladu. Kdo ze současných lidí ovšem tohle o sobě může říci? Většina se trápí nebo dokonce zmítá ve vnitřním zmatku, odcizení a roztříštěnosti. Důvodem je pravděpodobné odštěpení vědomé mysli od jejích kořenů v nevědomí, které byly v minulosti našimi předky udržovány nad hladinou vědomí prostřednictvím zavedených rituálů spojených s přírodním, osobním nebo náboženským děním stejně jako prostřednictvím snahy o chápání snů, vizí, zjevení a dalších duchovních prožitků.
Ve své víře v rozum se moderní mysl současného člověka od těchto základních prožitků odpojila a snaží se vystačit si bez niterného života, obklopena jeho četnými náhražkami. Navzdory všem vymoženostem a technologiím toho o duši víme méně než tzv. primitivní lidé. Jednáme, jako by žádné nevědomí a žádná duše neexistovaly a jako by bylo možno žít pouze zaměřením na materiální svět.
A tak se duše a spolu s ní i nevědomí hlásí o své místo svým vlastním způsobem. Vědomě či nevědomě, záměrně či nezáměrně, má na nás náš vnitřní svět své požadavky a nárokuje si, co mu patří.
Uchopíme-li tuto oblast vědomě, bude se tak dít skrze naši vnitřní práci – od psychoterapie po spiritualitu, od modlitby přes meditaci až po aktivní imaginaci a práci se sny. Budeme-li svůj niterný svět ignorovat, vstoupí do našeho života prostřednictvím zjevování naší nevědomé, leč žité patologie v podobě psychosomatických symptomů, nutkavých pohnutek, nezvládnutých emocí, depresí a neuróz.
Jak kdesi pravil C.G.Jung - nejde-li člověk k duchu, přichází duch za člověkem. Protože lidská bytost, jakkoliv to nedělá, niterně žít potřebuje. Bez ohledů na přirozené potřeby své duše člověk chřadne a někdy i předčasně umírá.

Inspirováno knihou Roberta A. Johnsona: Sny jako řeč nevědomí. Portál 2020.



Populární příspěvky z tohoto blogu

Tváří v tvář nesnadným podmínkám doufáme v nalezení útočiště…

Nad knihou Ludmily Janákové Ve stínu neviditelných draků z nakladatelství Triton