Blog - Eva Labusová

    (Rozhovor Báry Hernychové s Evou Labusovou) Tentokrát to pro mě nebude jednoduché, protože tématem, o kterém si budeme povídat je smrt. V mnoha svých rovinách. Dostala jsem možnost vést rozhovor s psychoterapeutkou Evou Labusovou, které před několika měsíci nečekaně zemřel manžel. Smrt není snadné téma, ale o to je důležitější pro nás všechny o něm mluvit. Budu ráda, když naším povídáním otevřeme prostor a volně necháme procházet to, co bude potřeba sdělit. Evo, je podzim, čas loučení, a mě to vede k tomu, abych se s tebou pustila do rozhovoru, na kterém jsme se už před časem domluvily. Máš za sebou náročné období a vím, že ještě stále v nějaké podobě trvá. Jak ti teď je? Báro, děkuju, že se ptáš. Žiju zvláštní čas. Po bezmála čtyřiceti letech z mého života nečekaně odešel nejbližší člověk. Byli jsme silně propojení, byť zároveň hodně autonomní. V každém případě jde o situaci, která je v mnoha ohledech mým soukromým ground...

Jedním z oblíbených cílů osobního rozvoje je bezpodmínečná láska. Mnozí o ní mluví, hledají ji a navzdory všem neúspěchům, selháním a pádům svým i ostatních se k ní touží přiblížit. Obecně je popisována jako schopnost milovat a přijímat sebe i druhé takové, jací právě jsme. Bez jakýchkoli podmínek. Bez očekávání, že za své laskavé postoje nebo milosrdné skutky cokoliv dostaneme zpět. Jde o postoj stabilní (sebe)úcty, která nepomíjí, když dojde k pochybení, ke konfliktu, k jakékoliv nevítané situaci. Je to láska, která nehodnotí, pouze přijímá. Je jistě ctnostné mít ambici bezpodmínečné lásky, leč stačí i těch několik výše uvedených vět, abychom si přiznali, jak k ní máme daleko. V křesťanství bývá zobrazována jako hořící srdce Kristovo nebo jiných svatých. Východní tradice mluví o tzv. mystickém srdci, jehož místo je ve čtvrté čakře zvané Anahata, v blízkosti srdce fyzického. Toto místo je spojováno s duchovním přerodem a transformací. Také další spirituální tradice připisují srdci mim...

Knihu Marthy Jo Atkins Průvodce odcházením z nakladatelství Bohemica jsem přečetla s pocitem člověka, který podrobněji zkoumá mapu na cestu až poté, co ji absolvoval. Což tolik nevadí, pokud se ona cesta odehrála tak, že se s jinými průvodci a mapami nebo i bez nich mohla stát přijatou součástí našeho příběhu. Zasvěcené průvodce po místech, jimiž jsme prošli víc intuitivně než řízeně, lze zpětně brát jako svítilny, které dodatečně umožní dohlédnout tam, kde dosud zůstávaly otázky či pochybnosti. Autorka nabízí jednoduché, srozumitelné a láskyplné vhledy, jak být přítomni v posledních chvílích života v těle. Oceňuji dvě otázky s doporučeními v odpovědích, které doprovázejí téměř každou kapitolu: Co nám nepomáhá? Co nám může pomoci? I sami hledejme odpovědi. Čtěme tuto knihu. Mluvme spolu o ní. A dělejme to dřív, než si smrt s námi dá tu nejosobnější schůzku, ať už se bude jednat o doprovázení našeho blízkého, nebo o naši vlastní přípravu na tuhle speciální cestu. Kniha je psána laskavě ...