Blog - Eva Labusová

Blíží se ke konci další rok, v jehož průběhu se mnohých dotkly všudypřítomné změny související s proměnami bytí jako takového. Doba razantně přenastavuje poměry na hřišti života a mnohem zjevněji, chce-li to kdo vnímat, naděluje podle naší (ne)ochoty vidět a slyšet také vnitřním zrakem a sluchem. K nejčastějším otázkám letos patřilo: „Jak mám poznat hranici mezi povinnostmi vůči druhým a vůči sobě? Co je to (sebe)láska?“ Naše vztahy jsou prověřovány. Některé vazby, mnohdy i pokrevně či příbuzensky nejbližší či přátelsky letité, se rozpadají. Jiné naopak přijímají onu tříbící výzvu a procházejí transformací, akceptujíce masivní bolest, která tenhle proces obvykle doprovází. Archetyp ptáka Fénixe je silně aktivován a klíčovou zůstává připravenost k hledání v dosud skrytých v hlubinách individuálního i kolektivního nevědomí. Tahle potřeba nás volá na úrovni osobní, párové, rodinné, komunitní, celospolečenské i mezinárodní a mnohde je silně poháněná neviditelnými spodními proudy, takže př...

Jako mnohé v letošním roce, také zimní Slunovrat se nese v kvalitě nezvyklé intenzity. S respektem a vděčností pozoruji, kolik lidí (někdy i poprvé) zažívá hluboký / hlubinný ponor do sebe samých, pukání osobních trýznivých krunýřů a uvědomovaný přechod ze tmy do světla. Není to samozřejmý proces. Jakkoliv potřebuje naši ochotu a spolupráci, zároveň se neobejde bez úplného našeho odevzdání se: ...A pak přijde ta chvíle, kdy zapomenete na všechna „léčení“ a přestanete usilovat. Přerušíte snahu cítit se lépe, překonávat dávná zranění, být kdekoliv jinde než tam, kde zrovna jste. Přijmete vše takové, jaké to je. A dáte si to nejposvátnější povolení ze všech: Rozbít se. Rozpadnout. Opřít se do místa naprosté pokory a bezmoci v sobě. Volat k nebesům: „To nedokážu! Pomoc!” Přiznat porážku ve ztrátě života, jaký jste si představovali. Spočinete na zemi, osamělí, zničení, prázdní. Nejspíš se vám bude chtít až umřít. A tam, na nejtmavších místech, v temnotě vašeho osobního podsvětí, pozvolna ko...

Dnešní zamyšlení bych ráda věnovala těm, kteří se nedávno rozvedli nebo se právě rozvádějí. Vánoční čas nabaluje k téhle už tak těžké situaci další emoční zátěž a rodiny, které po letech poprvé nezasednou ke štědrovečerní večeři v kompletním složení z důvodu svého rozpadu prožívají náročné chvíle. Vzpomínám si, že už jako dítě jsem slýchala větu: „Dobře se oběsit vylučuje možnost špatně se oženit.“ V té době jsem netušila, že jde o repliku z komedie od Shakespeara. Dospělí to občas vyslovili, když drbali o nevydařených párových vztazích, a mně se v mém nízkém věku tahle věta zdála taková tajemná až strašidelná. Obávám se, že dnes už jí rozumím víc, a sama ji tu a tam používám. Naposledy při přednášce na nedávném kurzu předmanželské přípravy, kde se stala podnětem pro rozpravu na téma sebepoznání a poznání toho druhého vyvoleného. Jsou svatby, u kterých máte ze snoubenců hřejivý pocit. Cítíte jejich vzájemnou lásku a prostě jim ze srdce držíte palce a jejich vztahu důvěřujete. A pak jso...