Za rokem 2024
Blíží se ke konci další rok, v jehož průběhu se mnohých dotkly všudypřítomné změny související s proměnami bytí jako takového. Doba razantně přenastavuje poměry na hřišti života a mnohem zjevněji, chce-li to kdo vnímat, naděluje podle naší (ne)ochoty vidět a slyšet také vnitřním zrakem a sluchem.
K nejčastějším otázkám letos patřilo: „Jak mám poznat hranici mezi povinnostmi vůči druhým a vůči sobě? Co je to (sebe)láska?“
Naše vztahy jsou prověřovány. Některé vazby, mnohdy i pokrevně či příbuzensky nejbližší či přátelsky letité, se rozpadají. Jiné naopak přijímají onu tříbící výzvu a procházejí transformací, akceptujíce masivní bolest, která tenhle proces obvykle doprovází. Archetyp ptáka Fénixe je silně aktivován a klíčovou zůstává připravenost k hledání v dosud skrytých v hlubinách individuálního i kolektivního nevědomí.
Tahle potřeba nás volá na úrovni osobní, párové, rodinné, komunitní, celospolečenské i mezinárodní a mnohde je silně poháněná neviditelnými spodními proudy, takže připomíná, řečeno s C.G.Jungem, „tlakový hrnec plný afektů“. Je pak jen otázkou času, kdy a kde to bouchne. Jinde se s tímhle naštěstí už počítá a mnozí připouštějí, že k poznávání nezbytně patří i nahlížení do dosud málo navštěvovaných říší tak zvaných spodních světů.
Zavede nás cesta do laskavého podzemí, kde se - podobně jako v pohádkách - před sestoupivšími hrdiny a hrdinkami otvírají nejpozoruhodnější krajiny občerstvované průzračnými vodními zdroji? Nebo budeme bloudit v nehostinných prostorách, kde v lepším případě vytušíme líně tekoucí řeku Léthé a kolem ní dosud neprobádaný a obávaný, leč taky ozdravným potenciálem oplývající náš osobní či kolektivní Hádes? Případné totální (z)hroucení v tomto smyslu vždy nabízí i šanci, že vše nemusí být jen hrozivé, pokud to nakonec dokážeme přijmout jako příležitost k znovuzrození a k novému začátku.
Po stoletích víry a posléze rozumu se dostavily časy chaosu. 21. století má pak i jiná pojmenování, např. „doba Protheova syndromu“ nebo „čas duše“. Už nevím, kdo to byl a použil to přirovnání k poruše, při níž asymetrický růst tělesných tkání způsobuje vážné znetvoření (trpěl jí třeba Joseph Merrick, jehož život přibližují kniha i film Sloní muž). Nabízí se myšlenka, kde všude nám dnes něco nekontrolovaně bují a nakonec nám to znemožní žít? Jde o vkládání vší síly do honby za blahobytem? O touhu vítězit nad druhými v moci a slávě? O úniky do závislostí nebo zábavy? Nebo se snad dokonce může jednat o současný, ve své podstatě úžasný a historicky ojedinělý, švédský stůl nekončících nabídek všech možných druhů osobního rozvoje, psychoterapií a spirituality, které však až příliš často nevedou k hledané proměně?
Potíž nastává, pokud jsou naše hledání víc a víc nutkavá a nakonec se přese všechno toužení odehrávají vně duše, takže ona sama zůstává oslyšena. Jung k tomu už před desítkami let v knize Člověk a duše poznamenal: “Lidé dělají i to nejabsurdnější, aby vlastní duši unikli. Provozují indickou jógu jakéhokoli druhu, dodržují dietní pokyny, učí se nazpaměť teozofii, modlí se bezmyšlenkovitě mystické texty celé světové literatury. To všechno proto, že si sami nevystačí, že sami se sebou nevyjdou a chybí jim jakákoli víra, že by z vlastní duše mohlo vzejít něco užitečného. A tak se duše stala oním Nazaretem, ze kterého nemůže přijít nic dobrého, a proto se to lidé snaží najít a zaopatřit ze všech světových stran: čím více zdaleka to je a čím je to extravagantnější, tím lépe…“ Snad proto se četná bolestná vnitřní rozštěpení a jejich zhmotňování ve vnějším světě v podobě všech možných druhů konfliktů a nemocí pořád nehojí?
Jak naznačovali dávní nebo výslovněji vysvětlují někteří současní povolaní avataři (pokoušející se dokázat, že i věda - postmaterialistická - může mluvit jazykem mystiků): Všichni jsme dnes nepřehlédnutelně zváni najít a uskutečnit ve svém niterném světě to, co se lidstvo až dosud marně snažilo najít ve světě vnějším.
Hledejte Boží království, ostatní vám bude přidáno, opakoval Ježíš.
Vystupte ze svých iluzí, nabádal Buddha.
Proměňte svou (barbarskou) přirozenost v (životadárnou) kulturu a své pudy v Ducha, dodával Jung.
A stejně tak:
Milujte své nepřátele. (JK)
Směřujte k nedualitě. (buddhismus, hinduismus, taoismus a další duchovní tradice)
Každý konflikt mezi protiklady nabízí silný podnět pro možné uvědomění. (CGJ)
Je to stále dokola o jednom a tomtéž. Nekonečně mnoha různými cestami lze dojít k jednomu cíli. A tak nám do příštího roku přeju, ať jsme k němu stále blíž, ať jsme si vzájemnou inspirací a podporou a ať nezapomínáme, že vně můžeme najít a poznat pouze to, čím jsme se předtím stali uvnitř.
Foto: Pixabayfree