Vstoupit do teď

Miluju pobyty ve Skotsku. Nabíjející mluvící příroda na dosah, pobývání v batolecím delta světě, žádný počítač, péče o věci nejprostší, bytí v teď. Právě tam mne ale tentokrát zastihly ony bouřlivé zprávy světových dějin o podivném setkání v Bílém domě a následně i akční krizový sjezd evropských politiků na britské půdě. Události mnohými zamávaly a vyplavily vlny silného strachu. A ještě v jiných naopak vlny odhodlání a naděje. Často se to taky různě střídá, podle toho, v jakém stavu sebe samých se zrovna nalézáme. Podle vaší víry se vám staň. Tak si pojďme připomínat taky to pozitivní, co situace nabízí.

Stav vnějšího míru ve světě koresponduje se stavem míru uvnitř, ať jde o jednotlivce, nebo kolektivy. Jak doporučuje Christina von Dreien: „To rozhodnutí můžeme učinit právě teď a zas a znova: Chci mír v sobě, ve svém nejbližším okolí a všude tam, kde to já mohu v tuto chvíli ovlivnit." Nejsme bezmocní. Jsme bezprostřední spolutvůrci.

Věci se prostě vyvíjejí a časy se mění. Vezměme za příklad medicínu. Není to tak dávno, kdy nemocní chodili k lékařům a čekali, že jim odborníci pomohou s uzdravením. Až byla konečně uviděna a uznána psychosomatická medicína a lidem dána v péči o zdraví možnost volby. Je toho najednou opravdu hodně, co můžeme ohledně svého zdraví ovlivnit sami a taky to ovlivňujeme. Nevědomě. Vědomě.

Je-li Země živá bytost, pak i ona má svou psychosomatiku. Hledejme a poznávejme tyhle souvislosti. A začínejme vždy u sebe. Už víme, co je právě nyní právě náš úkol? Kde nás boty tlačí? Kde to vázne s naším vnitřním mírem? Kdy a kde jsme posly nepokoje, a nikoliv míru? Máme čistý svůj vlastní stůl? Nebo na tom aspoň už pracujeme? Rozehráváme triádu oběť – agresor – zachránce, nebo už jsme pochopili její marnost?

Taky pomáhá nepokukovat po cizích zahrádkách a majetcích ve všech jejich podobách. Tamten dělá tohle a tamta ono, určitě se mají líp, mají víc… Pozor na to. Je to mimochodem i proti Desateru: Nebudeš toužit po ničem, co patří tvému bližnímu. Raději zkoumejme, co je naše hřivna, náš dar, naše posvátná smlouva, naše jedinečnost, naše esence. Pro ty jsme se narodili! A teprve až je začneme žít, budeme cítit radost a smysl.

Toužíme-li zažívat pokoj převyšující každé pomyšlení a střežící naše srdce i mysl, uvolňujme mu cestu. Jestli se to nedaří, doporučuju vyhledávat svět přírody, malých dětí a těch nejjednodušších činností a kulis. A vstupovat do ticha. Protože ryzí radost se spokojuje sama se sebou, nejvyšší moudrost nekřičí a skutečný klid přichází s prázdnotou a plným odevzdáním.