Tváří v tvář nesnadným podmínkám doufáme v nalezení útočiště…

Abychom je nalezli, potřebujeme se zastavit, neutíkat už před sebou a před realitou, která je námi samými zkreslována. Bezpečné přístřeší nabízí bdělá pozornost k naší osobní zkušenosti, již se snažíme pravdivě procítit, pochopit a - jakkoliv se nám třeba nelíbí - přijmout. Nemarněme čas posuzováním zkušeností druhých. Raději vstupme do vlastního tunelu strachů a předsudků, prozkoumejme ho a vynořme se na jeho druhém konci bohatší o setkání se sebou samými. To je spolehlivější než čekat na vlnu dlouhodobé bezpracné vnitřní pohody, jakkoliv se právě ona jeví být většinovou lidskou motivací. Pomáhá uvědomit si, že cesta méně vyšlapaná není jednosměrná. Ti, kdo jí šli před námi a dodnes nás inspirují (Kristus, Buddha…), rovněž hledají své útočiště. Hledají ho v lidech současnosti, neboť touží, aby skrze ně v tomto světě ožívali. I to je tajemství vtělení: Božská moudrost a milosrdenství žijí skrze jedince, jejichž srdce se začíná podobat tomu, které kdysi bilo v Kristu či Buddhovi, a jejichž skutky (ne jen slova) dosvědčují, že se svými životy přibližují těm, jež kdysi Kristus, Buddha a jiní na této Zemi žili.

Inspirováno Davidem Richo a jeho knihou Přijměte život, jaký je z nakl. Beta Dobrovský 2012.





Populární příspěvky z tohoto blogu

Kdy jste si naposledy dali dostaveníčko se svým nevědomím?

Nad knihou Ludmily Janákové Ve stínu neviditelných draků z nakladatelství Triton