Kéž už nepotřebujeme obětní berany

 


Stává se, že jedinci nebo skupiny v obranném mechanismu projekce zaměří svou nespokojenost na zástupný objekt a mají potřebu "obětovat berana". Děje se tak zvláště tehdy, když nelze přímo konfrontovat původ(ce) oné nespokojenosti, ať už proto, že jej nerozpoznáváme, nebo je natolik mocný, že s ním nedokážeme jít do konfliktu. V každém případě si své obranné mechanismy povětšinou odžíváme nevědomě, takže si nepřipouštíme pokroucení, jichž se při projektivním vnímání reality dopouštíme.

Naštěstí lze s tímto druhem nevědomosti pracovat - bývá to častý úkol v psychoterapii nebo jiné vnitřní práci. V evangeliích je situace trefně popsána vehementní snahou tahat bratru z oka třísku, a hle, trám v našem vlastním oku. Do doby, než jsme ochotni připustit, že nám náš trám poněkud zastírá vidění, odžíváme svou vnitřní disharmonii nevědomě a nezřídka v podobě neřízené agrese. Jako jednotlivci i jako kolektivy. K nejnebezpečnějším, jak nás historie učí, patří agrese odosobněného davu, v současnosti často reprezentovaná na sociálních sítích. Zástupná oběť - obětní beran - to pak dostává drsně sežrat. Je prostě tak nějak na ráně, bez významných prostředků sebeobrany.

K typickým charakteristikám obětních beránků patří právě bezbrannost. A odlišnost. Proto se jimi nejčastěji stávají děti (např. v rozvodových sporech rodičů), nevítaní cizinci (např. uprchlíci), lidé od většiny se něčím lišící (např. příslušníci sexuálních menšin), nositelé ojedinělých potřeb a postojů (např. ženy usilující o domácí porody nebo vegani) a samozřejmě zastánci odlišných světonázorů (např. příslušníci v dané zemi neobvyklých náboženství).

Naše nepřiznané projekce bývají vedle agrese poháněny také strachem. Právě tyto dvě emoce nejvíc vyživují homofobii, xenofobii, černobíle vidění, úniky do konspiračních teorií stejně jako slepé spoléhání se na vědoucího zachránce, který problém vyřeší za nás, takže mu rádi odevzdáme svou svobodu i odpovědnost.

Obranným mechanismem projekce jsme ohroženi všichni a důsledky nerozpoznaných projekcí bývají fatální, od manželských rozvodů po války mezi národy, které stojí miliony životů. Je tudíž na místě, abychom se svými projekcemi pokud možno aktivně a tvořivě pracovali. Potřebovat obětního berana vždy znamená utíkat před vlastní temnotou a jednat nedospěle.

Obranné mechanismy jako takové však netřeba zatracovat. Jsou důležitou součástí naší seberegulace a sebeřízení. Jen je vhodné vybírat ty zdravější a bezpečnější, při nichž už nepotřebujme manipulovat ani lhát, urážet a v krajním případě i likvidovat ty, kteří to mají jinak než to máme my. Je úlevné, když už nejsme nepozorovaně poháněni tím, že vně sebe krotíme démony, kteří ve skutečnosti řádí v našem vlastním nitru.

Dobrou zprávou tedy je, že kromě destruktivních obranných mechanismů typu vyhledávání obětních beranů existují i mechanismy jiné, vyšší, úrovně. Patří k nim altruismus, odvážné konání, snaha o férovost, neposuzování, nadhled, sebereflexe, soucítění, schopnost odčinění, transcendence a v neposlední řadě smysl pro humor.

Foto: https://pixabay.com/.../solidarita-pomoc-socha-slep%c3.../

 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dej a bude ti dáno. Přej a bude ti přáno.

O placentě

Znáte své posvátné zranění?