Kéž už nepotřebujeme obětní berany
Stává se, že jedinci nebo skupiny v obranném mechanismu projekce
zaměří svou nespokojenost na zástupný objekt a mají potřebu "obětovat
berana". Děje se tak zvláště tehdy, když nelze přímo konfrontovat
původ(ce) oné nespokojenosti, ať už proto, že jej nerozpoznáváme, nebo je
natolik mocný, že s ním nedokážeme jít do konfliktu. V každém případě si své
obranné mechanismy povětšinou odžíváme nevědomě, takže si nepřipouštíme
pokroucení, jichž se při projektivním vnímání reality dopouštíme.
Naštěstí lze s tímto druhem nevědomosti pracovat - bývá to častý
úkol v psychoterapii nebo jiné vnitřní práci. V evangeliích je situace trefně
popsána vehementní snahou tahat bratru z oka třísku, a hle, trám v našem
vlastním oku. Do doby, než jsme ochotni připustit, že nám náš trám poněkud
zastírá vidění, odžíváme svou vnitřní disharmonii nevědomě a nezřídka v podobě
neřízené agrese. Jako jednotlivci i jako kolektivy. K nejnebezpečnějším, jak
nás historie učí, patří agrese odosobněného davu, v současnosti často
reprezentovaná na sociálních sítích. Zástupná oběť - obětní beran - to pak
dostává drsně sežrat. Je prostě tak nějak na ráně, bez významných prostředků
sebeobrany.
K typickým charakteristikám obětních beránků patří právě
bezbrannost. A odlišnost. Proto se jimi nejčastěji stávají děti (např. v
rozvodových sporech rodičů), nevítaní cizinci (např. uprchlíci), lidé od
většiny se něčím lišící (např. příslušníci sexuálních menšin), nositelé
ojedinělých potřeb a postojů (např. ženy usilující o domácí porody nebo vegani)
a samozřejmě zastánci odlišných světonázorů (např. příslušníci v dané zemi
neobvyklých náboženství).
Naše nepřiznané projekce bývají vedle agrese poháněny také
strachem. Právě tyto dvě emoce nejvíc vyživují homofobii, xenofobii, černobíle
vidění, úniky do konspiračních teorií stejně jako slepé spoléhání se na
vědoucího zachránce, který problém vyřeší za nás, takže mu rádi odevzdáme svou
svobodu i odpovědnost.
Obranným mechanismem projekce jsme ohroženi všichni a důsledky
nerozpoznaných projekcí bývají fatální, od manželských rozvodů po války mezi
národy, které stojí miliony životů. Je tudíž na místě, abychom se svými
projekcemi pokud možno aktivně a tvořivě pracovali. Potřebovat obětního berana
vždy znamená utíkat před vlastní temnotou a jednat nedospěle.
Obranné mechanismy jako takové však netřeba zatracovat. Jsou
důležitou součástí naší seberegulace a sebeřízení. Jen je vhodné vybírat ty
zdravější a bezpečnější, při nichž už nepotřebujme manipulovat ani lhát, urážet
a v krajním případě i likvidovat ty, kteří to mají jinak než to máme my. Je
úlevné, když už nejsme nepozorovaně poháněni tím, že vně sebe krotíme démony,
kteří ve skutečnosti řádí v našem vlastním nitru.
Dobrou zprávou tedy je, že kromě destruktivních obranných
mechanismů typu vyhledávání obětních beranů existují i mechanismy jiné, vyšší,
úrovně. Patří k nim altruismus, odvážné konání, snaha o férovost, neposuzování,
nadhled, sebereflexe, soucítění, schopnost odčinění, transcendence a v
neposlední řadě smysl pro humor.
Foto: https://pixabay.com/.../solidarita-pomoc-socha-slep%c3.../