Ohlédnutí za rokem 2021

-

 


Ohlížím se za rokem 2021. Jako jednotlivcům nám přinesl osobní výzvy, jako společnost nás rovněž prověřoval. Dozvěděli jsme se ještě víc o tom, jak se chováme tváří v tvář pocitům silného ohrožení, ať už za jeho původ považujeme cokoliv. Sledovali jsme v přímém přenosu, jak se umíme vypořádat s odlišnými postoji a potřebami druhých a jakými způsoby hájíme ty své. Nejspíš jsme chvílemi byli překvapeni, možná i zaskočeni. Také tohle jsme my…

Děkuji zejména za následující poznání:

- Chvíle slabosti a křehkosti, jakkoliv nejsou příjemné, jsou léčivé, pokud je dokážeme přiznat a dovolíme si je opečovat.

- Podněty přicházející zevnitř nabývají na významu a mohou být mnohem silnější a důležitější než ty přicházející zvnějšku.

- Důvěra ve vyšší smysl dění narůstá přímo úměrně s naší schopností postavit se svému strachu a nelpět na vlastní kontrole a důležitosti.

- Naše ochota k posvátné vnitřní práci jde ruku v ruce s nalézáním hlubšího smyslu a celistvosti a s prožíváním pocitu domova v mystériu lidské existence.

- Pocit štěstí se dostavuje tím pravděpodobněji, čím méně na něm lpíme a čím opravdovější je naše snaha o soulad našeho jednání s naším přesvědčením.

- Lidi nerozdělují ani tak jejich odlišné názory a postoje, jako spíš různé vnímání úrovní vědomí. (Více k tomu zde: http://www.evalabusova.cz/clanky/vedomi.php)

- Přibývá těch, kteří začínají klást docela nové otázky a připouštějí, že odpovědi na ně nutně nepřicházejí skrze hlavu a rozum, nýbrž prostřednictvím srdce a intuice.

Výše zmíněné jsem v letošním roce sama prožívala také v jednom snu, který se mi opakovaně vracel: Jdu podél neznámé řeky směrem proti proudu. V určitém místě do ní vstoupím a nechávám se unášet po toku dolů. Voda kolem mne je průzračná a teče různě rychle, peřeje se střídají s tichými hlubinami, místy je k břehu daleko nebo jej tvoří strmé skály. Přesto jsem v klidu, nepřemýšlím o tom, kde a jak z vody vystoupím. Užívám si plutí a divím se, že mi není zima. Po určité chvíli mne řeka sama vynese na břeh v místě, kde je tráva, a já osvěžena odcházím.

Přeju nám více takovéto noční niterné posily, z níž můžeme čerpat během náročných dní, a něco mi říká, že nejde o dvě různé reality...

Dobrý rok 2022 všem!

Foto: https://pixabay.com/

 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Znáte své posvátné zranění?

-
  V psychoterapii nebo při osobní vnitřní práci se hledající člověk dříve či později přiblíží k něčemu, ukrytému hluboko v něm, co bývá nazýváno posvátným zraněním. Jedná se o jednorázový zážitek nebo o déledobější prožitek traumatické podstaty, který se - jak už to u traumatu bývá - vyvinul v silnou nevědomou strategii přežití. Ta nám sice pomohla překonat danou neobvykle obtížnou situaci, zároveň ale dosud neodezněla, nýbrž nepozorovaně se v nás zabydlela. Působí, že nadále, aniž jsme si vědomi souvislostí, na určitý druh situací (říká se jim trigger či spouštěč) opakovaně reagujeme v silné vnitřní obraně. Tato nevědomá obrana nás připravuje o autenticitu, nepředpojatou vnímavost, spontánnost, hravost a radostnost. Předurčuje náš způsob bytí, prostoupený strádáním, neprosperováním, (sebe)odmítáním, (sebe)destrukcí. Někdy je posvátné zranění snadněji dohledatelné v traumatické události, často následované posttraumatickou stresovou poruchou (např. nečekané úmrtí blízkého člověka, a
Číst celý příspěvek »

Rozhodnout se pro lásku

-
    V nakladatelství Triton vyšla oceňovaná kniha od amerického párového terapeuta Stana Tatkina Rozhodnout se pro lásku (v originále Wired for Love). Nabízím českou předmluvu: ...V psychoterapeutické práci s páry či v párovém poradenství dříve či později přichází na scénu zjištění, že problémy, které dotyční ve svém nejintimnějším vztahu řeší, nejsou postihnutelné a pochopitelné pouhým rozumem. Skrytě, ale o to působivěji je přítomno něco, co chování a prožívání partnerů ovlivňuje bez ohledu na jejich vůli a snahu zachovat klid a racionální postoj. Ono „něco“ je v psychologii nazýváno různými jmény, v poslední době se nejčastěji ozývá výraz attachment (citové pouto). V návaznosti na původní teorii Johna Bowlbyho jím rozumíme vrozenou schopnost lidské bytosti navázat jedinečný, hluboký a trvalý citový vztah s druhou lidskou bytostí, a zároveň si osvojit a uplatňovat konkrétní, byť obvykle nevědomou strategii pro vlastní ochranu nebo přežití, to pro případ, že se ve vztahu cítíme bý
Číst celý příspěvek »

Co opravdu potřebujeme?

-
  Lidé mají různé potřeby, některé jsou nám ale všem společné. Tou nejdůležitější je schopnost být ve spojení se sebou, z níž pak vyplývá i schopnost spojovat se s druhými. Obě tato napojení bezprostředně souvisejí s tím, jak vnímáme svou - potřebu být opečováváni (co potřebuji na úrovni fyzické, emoční a duchovní? co si potřebuji a umím dát sám/sama? co potřebuji od druhých?); - potřebu důvěřovat (mohu si dovolit záviset na někom jiném?); - potřebu být autonomní (znám své hranice a umím říkat ne tam, kde jsou mé hranice narušovány?); - potřebu prožívat intimitu (mohu si v nejbližších vztazích dovolit žít se srdcem na dlani, nebude toho bude zneužito?). Vnímání vlastních potřeb a schopnosti jejich přiměřeného naplňování se na nevědomé úrovni učíme v raném dětství skrze způsob, jakým s námi zacházejí naši rodiče, resp. naše primární pečující osoba. Vše výše zmíněné vstřebáváme jak prostřednictvím nevědomého nastavení rodičů získaného jejich mezigeneračním přenosem, tak skrze jejich v
Číst celý příspěvek »