Kéž už nepotřebujeme obětní berany
Stává se, že jedinci nebo skupiny v obranném mechanismu projekce zaměří svou nespokojenost na zástupný objekt a mají potřebu "obětovat berana". Děje se tak zvláště tehdy, když nelze přímo konfrontovat původ(ce) oné nespokojenosti, ať už proto, že jej nerozpoznáváme, nebo je natolik mocný, že s ním nedokážeme jít do konfliktu. V každém případě si své obranné mechanismy povětšinou odžíváme nevědomě, takže si nepřipouštíme pokroucení, jichž se při projektivním vnímání reality dopouštíme. Naštěstí lze s tímto druhem nevědomosti pracovat - bývá to častý úkol v psychoterapii nebo jiné vnitřní práci. V evangeliích je situace trefně popsána vehementní snahou tahat bratru z oka třísku, a hle, trám v našem vlastním oku. Do doby, než jsme ochotni připustit, že nám náš trám poněkud zastírá vidění, odžíváme svou vnitřní disharmonii nevědomě a nezřídka v podobě neřízené agrese. Jako jednotlivci i jako kolektivy. K nejnebezpečnějším, jak nás historie učí, patří agrese odosobněného davu,