O štěstí

 



20. březen je Mezinárodním dnem štěstí. Letos tento svátek slaví deset let svého trvání. V roce 2013 jej vyhlásila Organizace spojených národů s cílem upozornit na důležitost pocitu štěstí v životě každého člověka.

Jak to máte se štěstím vy? Oplýváte převážně dobrou náladou? Tušíte, odkud se vaše štěstí bere? Proč je někdo povětšinou vyrovnaný, a jiný nespokojený? Co naše rozpoložení určuje? Je štěstí závislé na příznivých okolnostech? Mohou nám k němu napomoci i negativní emoce a zážitky?

Podobnými otázkami se zabývá pozitivní psychologie. Jde o novější, rychle se rozvíjející směr, který se ze všech možných úhlů pohledu zaměřuje na kladné jevy lidské psýché, jakými jsou např. pocit zdraví, duševní svěžest, radost, optimismus nebo pocit prosperity.

Z hlediska historie oboru jde o novinku, psychologie se totiž donedávna soustřeďovala především na problematické stránky života. Hledala cesty k mírnění stavů, jež činí člověka nemocným a nešťastným, a usilovala o nápravu či léčbu bezprostředních patologií. Jen málo pozornosti zbývalo na posilování toho, co se běžně shrnuje do slůvka „štěstí“.

Dlouhodobé upřednostňování léčby negativního před hledáním pozitivního souvisí s tím, že na schopnost pociťovat štěstí se pohlíželo podobně jako třeba na tělesnou hmotnost: Zatímco někdo si optimální váhu udržuje snadno, jiný, byť se snaží sebevíc, souměrnou postavu nezíská. Může míň jíst a zpevnit svaly, přesto s rozměry své postavy mnoho nenadělá. Je tomu s pozitivním přístupem k životu také tak?

Ukazuje se, že nikoliv. Psychologie označuje schopnost vidět věci z té lepší stránky pojmem „pozitivní afektivita“. Do značné míry jde o geneticky podmíněnou vlastnost. Jako by každý z nás dostal po svých předcích do vínku určitou hranici, do které může míru štěstí vnímat a prožívat. Ač všichni zažíváme vzestupy a pády, po určitém čase se za normálních okolností opět vracíme na svou stálou, do značné míry zvykovou a naučenou, hladinu vnímání.

Jak tedy štěstí hledat? Snadné to není. Ono má totiž jednu zvláštnost - nedá se nijak oblafnout. Nejde ruku v ruce s běžným zpříjemňováním života, s průtokem rozkoší všemi smysly, ani s přílivem vlivu či moci a už vůbec ne s hromaděním hmotných statků. Nelze si ho naspořit do zásoby nadměrným přísunem zábavy od dočasných náhražek v podobě čokolády či nakupování přes hltání televizních seriálů až pro nutkavý sex či drogy. Podobné zkratky nám sice na chvíli mohou prchavý pocit přítomnosti štěstí zprostředkovat, abychom ale pocítili štěstí opravdové, potřebujeme čerpat z vlastních zdrojů a potvrzovat svému vědomí, že naše štěstí je férové a je naše, neboli bydlí uvnitř nás. Že zkrátka nebereme z cizího a nejedeme na dluh.

Z jakých zdrojů štěstí vychází? Na tuto otázku se různí mudrci snažili odpovědět od nepaměti. Pozitivní psychologie do pátrání po nejlepší možné kvalitě života poprvé v historii zapojila také cílený mnohaletý výzkum využívající moderních vědeckých metod. Výsledkem nejsou subjektivní domněnky, nýbrž mnohé systematicky získané a experimentálně ověřené poznatky.

Přesto jasno pořád nemáme. Jen jakási základní směrovka cesty za štěstím byla vytyčena: Pravděpodobnost přítomnosti štěstí v životě je tím vyšší, čím více se člověku daří uplatňovat ve všem, co dělá a čím je, univerzální pozitivní postoje a vlastnosti ceněné v každém čase a každé kultuře. Jde o šest základních silných stránek lidského charakteru a o jejich odstíny:

- moudrost

- odvahu

- milosrdenství

- spravedlnost

- dobrovolnou skromnost

- duchovnost (niternou schopnost spojovat se s tím, co nás přesahuje).

Není bez zajímavosti, že všechny tyto ctnosti jsou z velké míry předávané výchovou, resp. jsou naučené. Liší se od našich schopností vrozených, jakými jsou např. vysoká inteligence konkrétního druhu nebo třeba absolutní sluch. Ty druhé sice mohou urychlit úspěch v různých oblastech vnějšího výkonu, avšak k vnitřnímu uspokojení nutně nevedou.

Povzbudivé je zjištění, že to, co nás činí šťastnými, je do značné míry univerzálně dostupné. Nemůžeme si sice vybrat všechny okolnosti svého života a nemůžeme ovlivnit svou minulost, můžeme ale změnit své pohledy a postoje a bezprostředně spoluutvářet svou přítomnost a s ní i budoucnost.

A proč to někdo dokáže, a jiný nikoliv? Na tuto otázku odpověď dosud nikdo nenašel. Víme jen, že štěstí je součástí naší osobní volby. Jako lidské bytosti se lišíme v míře, v jaké se nám dostává pověstných hřiven: někdo je krásný, bohatý, chytrý, vtipný…, a jiný nikoliv. V rozmnožování našich hřiven však, bez ohledu na jejich počet a kvalitu, nejsme omezeni a výsledek snažení je nakonec měřen všem stejně: schopností brát život neúkorně, jaký je, radovat se, pociťovat vděčnost, umět odpouštět, neztrácet naději a nenadřadit smysl svého konání pouhému osobnímu prospěchu a pohodlí... Jak to říkal Viktor Frankl: „Štěstí je vedlejší produkt naší smysluplné životní cesty.“

Vy už tušíte, jak a kde své štěstí hledat?

 

Více zde: http://www.evalabusova.cz/rozhovory/m_seligman.php

 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Znáte své posvátné zranění?

Rozhodnout se pro lásku

Co opravdu potřebujeme?