O štěstí
Jak to máte se štěstím vy? Oplýváte
převážně dobrou náladou? Tušíte, odkud se vaše štěstí bere? Proč je někdo
povětšinou vyrovnaný, a jiný nespokojený? Co naše rozpoložení určuje? Je štěstí
závislé na příznivých okolnostech? Mohou nám k němu napomoci i negativní
emoce a zážitky?
Podobnými otázkami se zabývá
pozitivní psychologie. Jde o novější, rychle se rozvíjející směr, který se ze
všech možných úhlů pohledu zaměřuje na kladné jevy lidské psýché, jakými jsou
např. pocit zdraví, duševní svěžest, radost, optimismus nebo pocit prosperity.
Z hlediska historie oboru jde o
novinku, psychologie se totiž donedávna soustřeďovala především na
problematické stránky života. Hledala cesty k mírnění stavů, jež činí člověka
nemocným a nešťastným, a usilovala o nápravu či léčbu bezprostředních
patologií. Jen málo pozornosti zbývalo na posilování toho, co se běžně shrnuje
do slůvka „štěstí“.
Dlouhodobé upřednostňování léčby
negativního před hledáním pozitivního souvisí s tím, že na schopnost pociťovat
štěstí se pohlíželo podobně jako třeba na tělesnou hmotnost: Zatímco někdo si
optimální váhu udržuje snadno, jiný, byť se snaží sebevíc, souměrnou postavu
nezíská. Může míň jíst a zpevnit svaly, přesto s rozměry své postavy mnoho
nenadělá. Je tomu s pozitivním přístupem k životu také tak?
Ukazuje se, že nikoliv. Psychologie
označuje schopnost vidět věci z té lepší stránky pojmem „pozitivní afektivita“.
Do značné míry jde o geneticky podmíněnou vlastnost. Jako by každý z nás dostal
po svých předcích do vínku určitou hranici, do které může míru štěstí vnímat a
prožívat. Ač všichni zažíváme vzestupy a pády, po určitém čase se za normálních
okolností opět vracíme na svou stálou, do značné míry zvykovou a naučenou,
hladinu vnímání.
Jak tedy štěstí hledat? Snadné to
není. Ono má totiž jednu zvláštnost - nedá se nijak oblafnout. Nejde ruku v
ruce s běžným zpříjemňováním života, s průtokem rozkoší všemi smysly, ani s
přílivem vlivu či moci a už vůbec ne s hromaděním hmotných statků. Nelze si ho
naspořit do zásoby nadměrným přísunem zábavy od dočasných náhražek v podobě
čokolády či nakupování přes hltání televizních seriálů až pro nutkavý sex či
drogy. Podobné zkratky nám sice na chvíli mohou prchavý pocit přítomnosti
štěstí zprostředkovat, abychom ale pocítili štěstí opravdové, potřebujeme
čerpat z vlastních zdrojů a potvrzovat svému vědomí, že naše štěstí je férové a
je naše, neboli bydlí uvnitř nás. Že zkrátka nebereme z cizího a nejedeme na
dluh.
Z jakých zdrojů štěstí vychází? Na
tuto otázku se různí mudrci snažili odpovědět od nepaměti. Pozitivní
psychologie do pátrání po nejlepší možné kvalitě života poprvé v historii
zapojila také cílený mnohaletý výzkum využívající moderních vědeckých metod.
Výsledkem nejsou subjektivní domněnky, nýbrž mnohé systematicky získané a
experimentálně ověřené poznatky.
Přesto jasno pořád nemáme. Jen jakási
základní směrovka cesty za štěstím byla vytyčena: Pravděpodobnost přítomnosti
štěstí v životě je tím vyšší, čím více se člověku daří uplatňovat ve všem, co
dělá a čím je, univerzální pozitivní postoje a vlastnosti ceněné v každém čase
a každé kultuře. Jde o šest základních silných stránek lidského charakteru a o
jejich odstíny:
- moudrost
- odvahu
- milosrdenství
- spravedlnost
- dobrovolnou skromnost
- duchovnost (niternou schopnost
spojovat se s tím, co nás přesahuje).
Není bez zajímavosti, že všechny
tyto ctnosti jsou z velké míry předávané výchovou, resp. jsou naučené. Liší se
od našich schopností vrozených, jakými jsou např. vysoká inteligence
konkrétního druhu nebo třeba absolutní sluch. Ty druhé sice mohou urychlit úspěch
v různých oblastech vnějšího výkonu, avšak k vnitřnímu uspokojení nutně
nevedou.
Povzbudivé je zjištění, že to, co
nás činí šťastnými, je do značné míry univerzálně dostupné. Nemůžeme si sice
vybrat všechny okolnosti svého života a nemůžeme ovlivnit svou minulost, můžeme
ale změnit své pohledy a postoje a bezprostředně spoluutvářet svou přítomnost a
s ní i budoucnost.
A proč to někdo dokáže, a jiný
nikoliv? Na tuto otázku odpověď dosud nikdo nenašel. Víme jen, že štěstí je
součástí naší osobní volby. Jako lidské bytosti se lišíme v míře, v jaké se nám
dostává pověstných hřiven: někdo je krásný, bohatý, chytrý, vtipný…, a jiný
nikoliv. V rozmnožování našich hřiven však, bez ohledu na jejich počet a
kvalitu, nejsme omezeni a výsledek snažení je nakonec měřen všem stejně:
schopností brát život neúkorně, jaký je, radovat se, pociťovat vděčnost, umět
odpouštět, neztrácet naději a nenadřadit smysl svého konání pouhému osobnímu
prospěchu a pohodlí... Jak to říkal Viktor Frankl: „Štěstí je vedlejší produkt
naší smysluplné životní cesty.“
Vy už tušíte, jak a kde své štěstí
hledat?
Více zde: http://www.evalabusova.cz/rozhovory/m_seligman.php