O pečování, službě a úklidu
Všichni známe takové ženy. Nedají si pokoj, dokud vše v jejich bytě či domě není uklizené a v pořádku. Až pak se eventuálně začnou věnovat také nějaké skutečně svojí záležitosti. Jenže to je právě na práci v domácnosti to zvláštní. Nikdy nekončí! Nikdy není hotovo! Takže pokud tuhle odpovědnost hodíte jen na ženu, našli jste perfektní způsob, jak ji zastavit. I to patří k patriarchálnímu dědictví: Na sebe, máš, ženo, čas, až když se postaráš o všechno a o všechny ostatní. Ženy, které v této věci podlehnou přehnané odpovědnosti nebo tu najdou hlavní zdroj své sebeúcty, riskují, že budou okradeny o všechny jiné své tvůrčí talenty, počiny a nadšení. Aby se to nestalo, nezbývá, než se postavit za sebe samu, dupnout si a v dělbě péče o domácnost hledat rovnováhu s těmi, kteří domácnost s ženou obývají. Umění nebo jiné tvůrčí dílo, tvořené pouze v okamžicích ukradené samoty, nemá šanci, aby se plně rozvinulo. (Inspirace: Clarissa Pinkola Estés, autorka knihy Ženy, které běhaly s vlky)
Domácnost nabízí jedinečnou šanci, aby se skrze péči o ni děti učily rozumět životu nikoliv umělým intelektuálním způsobem, nýbrž skutečným prožíváním. Díky pracím v domácnosti se mohou dozvědět soustu potřebného o světě, v němž žijí, a mohou formovat svoji osobnost tím, že cvičí fyzickou zdatnost i jemnou motoriku, pěstují vůli a v neposlední řadě si uvědomují svůj podíl na tom, že jejich domov je pěkným a harmonickým místem. Domácnost nabízí vnést do života rytmus a rituály a naučit se s nimi vědomě zacházet. Na menší děti působí především ty činnosti, které mají řemeslné vyzařování. Měli bychom tedy dbát na to, aby si naše děti mohly ledacos vyzkoušet: zametat, míchat něco v hrnci, pracovat s těstem, zkusit si vyprat kousek prádla, vyplet záhon… Není bez zajímavosti, že studie prováděné s dnešními dětmi – a překvapivě se to týká i těch venkovských – ukazují, jak zkreslené představy mnohé děti mají. Např. netuší, že řízek na talíři pochází z prasete, že chleba se peče z obilí. Život se stává neprůhledným, když od malička nevidíte celé procesy a nepoznáváte fenomény života v prostředí, kde činnost a prožitek kráčejí ruku v ruce s pojmem. (Inspirace: Monique Wortelboer, autorka knihy Péče o domácnost – péče o život)
Kuchyň je posvátný prostor, kde se vykonávají špinavé práce. Nosíme sem nevědomé energie v syrovém stavu – hovězí, krocani, zelenina… Ego tvrdě pracuje, aby se tu vše čistilo, civilizovalo, vložilo do ohně a aby se to mohlo přeměnit a zpřístupnit lidskému vědomí. Stáváme se tím, co fyzicky a psychicky jíme... Je naším úkolem vybrat si k jídlu, co je právě pro nás vhodné, učit se správně rozpálit svůj oheň, ve správnou dobu vyhodit svůj popel… Patriarchální kultura si ovšem kuchyňskou práci oškliví nebo ji vnímá jako méněcennou. Jenže právě ona je tou kotvou, která chybí ve výkyvech ze světla směrem do temnoty a která umožňuje tolik potřebnou konfrontaci... (Inspirace: Marion Woodmann, autorka knihy Odcházení z otcovského domu)
Být služebníkem je podle mého názoru ušlechtilé povolání. … Stejně jako lékaři a zdravotní sestry léčíme a prospíváme životům, jež mohou být jinak přeplněny starostí a zodpovědností. Rozradostňujeme i povinnosti mateřství tím, že na sebe přijímáme prvky z těch rolí, které mohou být jinak únavné a stresující.
(Inspirace: Charles Carson, vrchní komorník hraběte z Granthamu, Downton Abbey)
Foto: Pixabayfree