O síle nevědění
Občas i na Západě někdo po příkladu Sokratově připomene, že moudrý člověk ví, že nic neví… Na Východě je „nevím“ častěji vnímáno jako silná stránka. Vždyť pocit, že nevím, mne vede k tomu, že si začínám klást nové otázky. A jsem-li v tom poctivá, z vnějšího světa mne to záhy zavede do toho vnitřního, kde - jak tuší každý, kdo sem už zavítal - rozum zdaleka není jediným rádcem.
David Michie, buddhistický učitel a spisovatel (ano, mimo jiné autor příběhů o Dalajlámově kočce) se na svém blogu nedávno zamýšlel právě nad přínosy nevědění. Nabídl sedmero střípků moudrosti, která přichází, když se přidržujeme principu „nevím“ z pohledu tibetského buddhismu. Co je jinak, pokud si připustím, že také mohu nevědět?
1. Dovolit si nevědět snižuje úzkost
Znamená to otevřít se novým perspektivám a očekáváním. Je-li naše mysl v klidu, snadněji se zbavuje úzkostného nutkání mít na vše odpověď. Můžeme nahlédnout, že většina mentálních aktivit naší zneklidněné mysli není ani užitečná, ani neškodná, ba naopak: je zdrojem značného utrpení. Myšlení má samozřejmě svou důležitou roli a pomáhá při řešení problémů. Když se však jen obsedantně točíme kolem toho, co je negativní, avšak my to nemůžeme ovlivnit, jen nás to znepokojí. Je pozoruhodné, že čím klidnější je naše mysl, tím méně razantní je naše potřeba vyjádřit svůj názor.
2. Dovolit si nevědět podporuje otevřenou mysl
Mnohé z Buddhova učení potvrzují i poznatky kvantové vědy, které převracejí mnohé z našich nejzákladnějších, leč už zastaralých předpokladů. Býváme si jisti, že vidíme realitu takovou, jaká je, avšak Buddha i moderní fyzika připomínají, že naše smysly vždy registrují jen tenký výsek toho, co existuje. Naše mysl miluje drama a nekontrolovaná hraje aktivní roli při utváření toho, co vnímáme a prožíváme. Dovolme si panoramatičtější pohled na realitu! Z takové širší perspektivy bývá snazší přistupovat k opačným názorům nikoliv nutně nepřátelsky, nýbrž spíše se zvědavostí, co snad z nich můžeme i získat?
3. Dovolit si nevědět probouzí soucit a ohleduplnost
"Nevím" se vztahuje jak na samotné otázky, tak na lidi, kteří o nich diskutují. Světonázor druhých je utvářen jejich úrovní vědomí. Méně vědomí lidé nejsou tak pány ve svém domě. Nevědomí je mocný spoluhráč. Když připustíme, jak jsme všichni svázáni vlastními podmíněnostmi, soucit se stává vhodnou reakcí, a to i vůči těm, kteří se na nás v hněvu vrhají. Buddhistický zákon karmy připomíná, že nelad a nepřátelství vypouštěné do světa mají svůj následek: obrátí se zase zpět a dříve či později budou ti, kdo dusno vytvářejí, nuceni ho sami snášet. Jak smutné je uvíznout v tomhle koloběhu!
4. Dovolit si nevědět zabraňuje dogmatickým přesvědčením a extrémům
Buddhismus vyzývá k nalézání střední cesty, protože probuzení leží mezi extrémy. "Nevím" nás přibližuje k střední cestě. Zmírňuje sklon k dogmatismu a připomíná nám, že poslem míru je pokora.
5. Dovolit si nevědět zbavuje iluzí
Nevědomá mysl sama řídí naši osobní reality show. To, co se nám jeví, je utvářeno naším stupněm poznání. Když se podíváme hlouběji, zjistíme, že vše je v pohybu. Cokoli vzniká, postrádá pevnou, nezávislou povahu. Mnohá iluze působí tak živě a přesvědčivě, avšak jistotu nenabízí. Z tohoto pohledu je naše "nevím" přiznáním, že mýlit se je nesmírně snadné a že skutečnost je vždy mnohem jemnější a proměnlivější, než jak ji postihují naše projekce, předsudky a nálepky.
6. Dovolit si nevědět pěstuje emoční odolnost
Tibetský buddhismus si velmi zakládá na tréninku mysli jako způsobu, jak každou obtíž přetvořit v příležitost. "Nevím" umožňuje přerámování. Rozhořčení se jeví být přirozenou reakcí na obtížné situace či zprávy, jenže co my víme, jak se vše nakonec vyvine? I česká lidová moudrost praví: všechno zlé je k něčemu dobré... Příklad: Tibetští mniši prchající v roce 1959 ze své země viděli svůj svět zcela zničený. A přesto jejich exil nakonec vedl k tomu, že buddhismus byl nabídnut mnohem širšímu světu, doslova milionům dalších lidí. Východ a Západ dostali poprvé v historii mimořádnou šanci k propojení.
7. Dovolit si nevědět podporuje vzájemnost
Příklad: Dalajlama nemluví o Číně s hořkostí, ačkoli by tak snadno mohl činit. Místo toho ztělesňuje moudré "nevím". Odmítá démonizovat a namísto toho se snaží o dialog za všech okolností. Ustoupením od rigidních přesvědčení otevíráme prostor pro kreativnější, obratnější a hlavně láskyplnější jednání.
Ve světě posedlém touhou po jistotě bývá "nevím" odvážným činem. Vyzkoušejme to. Dobře načasované "nevím" snižuje napětí, otevírá mysl, pěstuje soucit, mírní extremismus, posiluje odolnost a inspiruje k životodárnému jednání. Cesta ke skutečné svobodě tak nejspíš často vede právě i přes území nevědění...
Použitý zdroj a více informací: https://davidmichie.com/.
Foto: https://pixabay.com/