Dospělé děti emočně nezralých rodičů
Vedou se spory, co je největším zabijákem životní prosperity. Stres? Ubližující životní styl? Toxické vztahy či prostředí? Jistě, tohle a mnohé jiné pozorovatelné. Kdesi nad tím je však přítomna ještě jedna méně zjevná skutečnost. Jde o neschopnost jednotlivce rozumět souvislostem vlastního života a o přerušené či nikdy nenavázané spojení se sebou, což znemožňuje se před vším výše zmíněným efektivně chránit. Dokážeme-li pravdivě vnímat vlastní prožitky, býváme v přiměřené symbióze a autonomii s druhými. Zachováváme-li rovnováhu v péči o sebe a okolí, vybavuje nás to potřebnou sebeochranou a zdravými hranicemi. Jakkoliv to zní banálně, právě tohle dodnes pro většinu lidí vůbec není samozřejmé. A ubližuje to víc, než se všeobecně tuší. Protože kdo svým životem prokazuje, že tohle zvládá? Kdo rozpoznává, kdy je namístě se přizpůsobit pro dosažení harmonie a spolupráce s druhými, a kdy je třeba se naopak vymezit v rámci sebeurčení a vlastního svědomí? Ještě i v pozdní dospělosti se s tím m...