Blog - Eva Labusová

Důležitou, ne-li nejdůležitější pasáží v tématu současných mezilidských a zvláště párových a mezigeneračních vztahů je emoční zralost. Co to je? Je to mezi jiným schopnost prožívat a reflektovat emoce včetně těch nejnáročnějších (hněv, strach, úzkost…) a odvaha otvírat se citové blízkosti s druhými i se sebou samými i přesto, že k dosažení takové blízkosti patří potřeba nořit se do velmi bolestných situací včetně vzájemného sdílení a naslouchání a prostě před tímhle náporem nezdrhnout. Dokud žijeme v nevědomých obranách a reagujeme tak, abychom se bolestnému a nepohodlnému z emočního světa vyhnuli, dokud se rozčilujeme, popíráme nebo zlehčujeme a nejsme schopni přiblížit se, natož vstoupit, do skutečné emoční reality své i druhých, do té doby zůstáváme pro sebe i pro druhé nedostupní, nevyzpytatelní, ba nebezpeční. Jinými slovy jsme nespolehliví a pro potřebu blízkého vědomého vztahu více či méně nepoužitelní. Zaplaveni vlastní agendou, ať už na nevědomé nebo částečně vědomé úrovni, pa...

Všichni známe takové ženy. Nedají si pokoj, dokud vše v jejich bytě či domě není uklizené a v pořádku. Až pak se eventuálně začnou věnovat také nějaké skutečně svojí záležitosti. Jenže to je právě na práci v domácnosti to zvláštní. Nikdy nekončí! Nikdy není hotovo! Takže pokud tuhle odpovědnost hodíte jen na ženu, našli jste perfektní způsob, jak ji zastavit. I to patří k patriarchálnímu dědictví: Na sebe, máš, ženo, čas, až když se postaráš o všechno a o všechny ostatní. Ženy, které v této věci podlehnou přehnané odpovědnosti nebo tu najdou hlavní zdroj své sebeúcty, riskují, že budou okradeny o všechny jiné své tvůrčí talenty, počiny a nadšení. Aby se to nestalo, nezbývá, než se postavit za sebe samu, dupnout si a v dělbě péče o domácnost hledat rovnováhu s těmi, kteří domácnost s ženou obývají. Umění nebo jiné tvůrčí dílo, tvořené pouze v okamžicích ukradené samoty, nemá šanci, aby se plně rozvinulo. (Inspirace: Clarissa Pinkola Estés, autorka knihy Ženy, které běhaly s vlky) Domácn...