Podvolit se, pouštět, odevzdat

-


Mnoho hledačů pravdy se domnívá, že spirituální cesta je přednostně povede ke „šťastnému životu“. Dá se to tak říci, ovšem pohledy na to, co štěstí znamená, se mohou výrazně lišit. Přichází zklamání, když se ukáže, že podstata skutečné duchovnosti nespočívá ve stále snazší a pohodlné každodennosti, nýbrž mnohem spíše v našich proměňujících se postojích a prožíváních, jimiž reagujeme naopak na situace problémové, včetně těch nejnáročnějších. Když životní okolnosti přitvrdí, můžeme v sobě nechat narůstat vztek, strach, pomstychtivost… A nebo se můžeme podvolit, pouštět, odevzdat. V aktivní důvěře, nikoliv v pasivitě. Můžeme dovolit těžkostem života, aby nás obměkčily a my se stávali laskavějšími, vnímavějšími a otevřenějšími vůči tomu, co nás štve, bolí nebo děsí. Tuto volbu máme vždycky.

Inspirováno Pemou Chödron a její knihou Místa, která vás děsí
Foto: Dimitri Svetsikas, Pixabayfree

Populární příspěvky z tohoto blogu

Za Davidem

-
David Labus (5.1.1967 Liberec - 3.6.2025 Český Brod) 13.6.2025 (zaznělo na pohřbu): David se narodil 5. ledna 1967 v Liberci. Rané dětství strávil v Jablonci nad Nisou v kruhu milující rodiny z matčiny strany. Otec Davida odmítl a zapřel ještě předtím, než se narodil. Štěstí David neměl ani s otčímem, s nímž se matka pro jeho násilné chování musela rozvést. Právě odtud asi pocházela Davidova opatrnost na lidi, strohost v projevování emocí v neprobádaných prostředích, a suchý, občas dosti břitký humor, stejně jako celoživotní tendence být tak trochu ve střehu. Gymnázium David absolvoval v Trutnově, kde se naučil hrát na klavír a na varhany a poprvé se tu také potkal s Bohem. Po maturitě se rozhodl pro studium japanologie na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy. Po něm absolvoval roční pobyt v Zemi vycházejícího slunce, který mu umožnil laskavý mecenáš, otec japonského přítele, pan Toshihiko Yatabe. Následně David začal na své alma mater učit japonským dějinám a jazyku nové generac...
Číst celý příspěvek »

Temné náboženství (předmluva ke knize)

-
  Děkuji autorům za tuto důležitou knihu! Jedinečným způsobem v kontextu hlubinné analytické psychologie vysvětluje, že není náboženství jako náboženství a že duchovnost pod vlivem psychopatologie skrývá velká rizika. Proč některé formy náboženství své přívržence uvrhávají do provozní slepoty a drží je v otroctví fundamentalismu, fanatismu a konspirací, zatímco jiné dokáží ve svých následovnících otvírat novou kvalitu jich samých a přinášet růst a zralost? Šance je tam, kde se potřeba transcendence přirozeně propojí s individuačním procesem a nevědomé niterné dění je reflektováno a poznáváno vědomím zúčastněných. Vlado Šolc a George J. Didier píší s erudicí praktikujících jungiánských psychoterapeutů, za níž ovšem stojí i jejich silné osobní příběhy. Přesvědčivě zprostředkovávají hodnotu lidského úsilí pochopit vlastní osud, k čemuž významně napomáhá neupírat zrak jen do vnějšího smysly poznatelného světa, ale dívat se také směrem opačným, dovnitř. Ja...
Číst celý příspěvek »

Dovolme Smrti, ať předává své poselství Života

-
  "Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším." (Píseň písní 8,6) Když jsem na začátku letošního roku od šéfredaktorky Rodinného života přijímala téma pro třetí letošní číslo Rodinného života, ještě jsem netušila, jak hluboce osobním se „čas loučení“ pro mne v průběhu příštích měsíců stane. Začátkem letošního června mi v důsledku březnového fatálního zranění (přerušení míchy po pádu z vysokého stromu při výkonu arboristické práce) zemřel manžel. Ve věku pouhých padesáti osmi let. Ne, že bych se s konečností života před tím nesetkala. Zemřelo mi několik příbuzných i přátel. Také v rámci své poradenské praxe doprovázím rodiny, jimž někdo právě odchází nebo se vyrovnávají se smrtí někoho blízkého. Vloni jsem shodou okolností absolvovala několikadenní kurz pro doprovázení umírajících a přečetla o smrti spoustu knih. A věřte nebo ne, poslední dva filmy, které jsme s mým m...
Číst celý příspěvek »