Století Duše
Nespokojenost a pocity nenaplnění stejně jako představa, že nepříjemné stavy vyřeší vnější změna – nový partner, nová práce, exotická dovolená – narážejí na opomíjení mnohem podstatnější chybějící součásti našich životů. Především totiž postrádáme schopnost niterného ponoru a ztišení, údivu, posvátnosti, krátce osobního spojení s transcendentními přesahy, které vedou ke skutečným prožitkům přijetí života a jeho smyslu.
Dáme-li se do pátrání, je vcelku jedno, jakou spirituální či psychoterapeutickou tradici coby pomocný prostředek zvolíme. Obvykle si nás něco zavolá a forma není rozhodující, vychází-li z poctivých základů. Mystické zkušenosti, stejně jako průvodní procesy hlubinné osobnostní přestavby, jsou univerzální.
Jde hlavně o to, nakolik závazně se do vnitřní práce pustíme a zda přijmeme a ustojíme nesnadné zákonitosti, které k tomu patří. Lidé dnes nutně nechtějí mluvit o Bohu, touží se ale spojit s Jeho silou. Nehledají už jen v náboženstvích a setrvávají tam, kde se podle svého nastavení cítí být duchovně živí. Hledají úlevu, touží se osvobodit, umlčet věčně si stěžující, polemizující mysl a ochutnat a pít onu živou vodu tryskající z nevysychajícího Zdroje v jejich vlastním nitru (Jan 4, 13 – 14).
Kultivujeme vnitřní zrak a sluch, učíme se nově vidět a naslouchat. Zároveň překonáváme obrovský odpor a strach, protože vydat se na cestu vnitřní proměny bývá chaotická jízda, která s sebou nese také citelné bolestné ztráty související s naší přirozenou zvykovostí a neochotou podvolovat se tlakům a kontrakcím, které k tomuto druhu přerodu patří. Až když se všeho vzdáme a - často zemdleni a poslepu - vstoupíme na nové území, může přijít to, co opravdu potřebujeme a co jsme tak dlouho hledali.
Jenže tomuhle nelze porozumět hlavou a vyprávějte to lidem, kteří racio a materialisticko-vědecké pohledy povýšili nade všechny ostatní a přijali jako jediný „seriózní“ způsob chápání reality.
A přesto. Již jsou nastartovány a běží procesy v osobním i společenském vývoji, které nelze přehlédnout. Když Pánbůh dopustí, i motyka spustí, říká lidová moudrost, a prorok Izajáš k tomu dodává: Když já něco konám, kdo to zvrátí? (Iz 43,13). Vítejme ve století Duše. Po staletích Víry a pak Rozumu si nyní Duše začíná říkat o to své. U jednotlivců i kolektivů spouští individuační procesy a spolurežíruje onen velkolepý evoluční přeskok lidského vědomí na novou úroveň. Jde o proces, který se skrytě odehrává v lůně Vesmíru a v průniku záležitostí pořádaných člověkem a onou Silou větší než je lidská, ať už ji kdo nazývá jakkoliv.
V krizích směřujících od smrti starého k zmrtvýchvstání nového a k oživení Fénixů přímo uprostřed jejich vlastního popela není kam utéci. A tak pozorně sledujme, co se děje kolem a hlavně v nás samých. Časy se mění. A skoro to vypadá, že oproti minulosti dává už mnohem víc práce udržet se ve spánku či popření než se probudit…
Foto: Pixabayfree