Dobrodružství sebeobjevování
Stanislav Grof, zakladatel transpersonální psychologie, posouvá Jungův koncept individuace do nových úrovní a souvislostí. Zatímco Jung se soustředil na integraci nevědomých obsahů a archetypů do vědomí, Grof navíc shledal, že pro skutečnou „celistvost“ (individuaci?) potřebuje člověk integrovat také své základní perinatální matrice (BPM). Jde o zkušenosti vycházející ze způsobu našeho fyzického narození. Grof identifikoval čtyři matrice jako mapy vývoje i možné transformace jedince. Mapy odpovídají čtyřem fázím biologického porodu a zároveň fungují jako jakési psychologické filtry, skrze které po narození (nevědomě) vnímáme svět:
BPM I: Amniotický vesmír (Pobyt v děloze)
Stav jednoty, bezpečí, absence času a hranic. Archetypální vzpomínka na „ztracený ráj“ nebo splynutí s Bytostným Já. Pokud je tato matrice pozitivní, míváme zdravé sebevědomí a pocit, že svět je přese všechno těžké místo, kde stojí za to být.
BPM II: Kosmické pohlcení a stav „není východiska“ (Začátek porodu – sílící kontrakce)
Obrovský tlak, úzkost, pocit bezmoci, deprese, beznaděj. Vypuzovací síla je mocná, cesta ven uzavřená. Tuto fázi Grof připodobňuje ke krizi ega. V procesu individuace se projevuje jako pocit uvíznutí. Svět kolem přestává dávat smysl. Často následuje „temná noc duše“. Bez integrace této matrice může jedinec trpět pocity marnosti, méněcennosti a paralyzující úzkosti.
BPM III: Boj o život (Průchod porodními cestami)
Extrémní napětí, agresivita, sexualita, kontakt s exkrementy, konfrontace s destrukcí... Zároveň možnost extatických prožitků. Aktivní boj o přežití. Dochází k hlubokému pročišťování psychiky. Grof zdůrazňuje, že v této fázi se setkáváme se stínem v jeho nejsyrovější, biologické podobě spočívající v bezprostřední blízkosti smrti. Individuace zde vybízí k odvaze projít vnitřním peklem a transformovat všudypřítomnou destrukci v tvořivou sílu.
BPM IV: Od smrti ke znovuzrození (Vlastní porod a osvobození)
Náhlé uvolnění tlaku, záblesky světla, pocit vítězství. Duchovní probuzení. Ego, jak jsme ho znali, „umírá“. Rodí se nové, rozšířené vědomí. Moment transpersonální integrace. Člověk už se neidentifikuje pouze se svým tělem a životopisem, ale cítí univerzální vesmírné propojení.
Grof nabízí nejméně dva významné postřehy k dalšímu rozměru chápání individuace:
• Tělesnost: Individuace není jen intelektuální nebo symbolický proces (jako u Junga), ale také zážitek hluboce somatický. Trauma nebo triumf našeho porodu jsou zapsány v našich buňkách.
• Transpersonální rozměr: Podle Grofa individuace nekončí u zralého, dospělého „já“. Cílem je překročení hranic individuálního ega (transpersonální stav), kdy se jedinec stává vědomou součástí vesmíru.
K dosažení těchto hlubokých vrstev a k podpoře individuace vyvinul Grof společně s manželkou Christinou holotropní dýchání, které, děje-li se pod kvalifikovaným vedením, umožňuje bezpečný vstup do změněných stavů vědomí, kde lze perinatální traumata znovu prožít, hojit a integrovat. Perinatální matrice se tak pro mnohé - zejména pro jedince s významnějším porodním traumatem - mohou stát milníky na jejich cestě k sebepoznání a individuaci. Jde o šanci propojit se zážitkem biologického zrození a o možnost se „znovuzrodit“ do širšího, duchovního vědomí.
Více v knize Dobrodružství sebeobjevování, Portál 2022