Kuchyň je mimořádné místo
Pokud se zabýváte svými sny, možná máte podobně jako já pocit, že letní se od zimních liší. Snad je to množstvím tepla a světla, hojným pobytem v přírodě, koupáním v rybnících a řekách, častějším pohledem na hvězdy. Letní sny se mi jeví být nějak barevnější a i když přinášejí jen “obyčejné obrazy“, nakonec překvapí možnou hloubkou svých výkladů.
Tak třeba sny o kuchyni. Nedávno mi vstoupila do snu ta z domova mého dětství. S ní pak vzpomínka na kuchyně mých tří babiček. A nakonec i pohled na novou kuchyň v mém novém bytě…
Jak poznamenala Marion Woodman, kuchyň je mimořádné místo. Zdaleka nejde jen o dějiště rutinních prací. Chceme-li, můžeme uvidět posvátný prostor pro transformaci. Alchymistickou dílnu pro práci lidské duše.
Ano, vykonávají se tu špinavé práce a zpracovávají „energie v syrovém stavu“ – krev z masa, hlína ze zeleniny, sbírání temné pěny z vývarů, odřezky, slupky, jádřince. Je co dělat, aby se vše přebralo, očistilo, připravilo pro požití.
Kuchyňské práce připomínají všudypřítomnou potřebu původně nevědomé přinášet do vědomí. Učíme se vybírat si k jídlu, co je právě v danou chvíli pro nás vhodné. Přiměřeně rozpalujeme sporák – regulujeme oheň, včas jídlo z horka stáhneme. Ve správnou dobu "vyhazujeme svůj popel". Stáváme se tím, co jíme.
Zda je možné podobné obrazy uplatnit v každodenním životě mimo kuchyni? Není o tom pochyb.
Vědomé vaření je předobrazem práce s emocemi: Když jsme plní těch „syrových“, třeba hněvu nebo úzkosti, není patřičné je hned pouštět na své blízké. Takové emoce jsou jako maso, které je třeba tepelně upravit. Krájení zeleniny nebo míchání v hrnci se může stát meditací, při níž zmírníme svou vnitřní pálivost. Krotíme své vary tak dlouho, dokud z nich není stravitelný vjem, který už lze s druhými sdílet s klidem.
Stejně jako si pečlivě vybíráme suroviny k pozření, učíme se vybírat i to, co vpouštíme do své mysli. Je tato zpráva, tato informace, tento vztah, tato událost skutečnou výživou? Co pozřu, tím se stávám.
Vnímáme potřebnost rituálu očisty. Hromadění nepořádku v kuchyni zrcadlí zahlcenost mysli. Úklid kuchyňské linky nebo vynášení odpadu lze vnímat jako cestu ke zbavování se starých vzorců. „Vynést popel“ znamená vědomě uzavřít to, co už dohořelo. Odcházejí staré křivdy, nefunkční projekty, minulé verze nás samých. Naše ohniště znovu a znovu potřebuje čisté místo pro nový oheň.
Nejobyčejnější práce se stává požehnáním, dokáže-li zklidnit rozbouřenou mysl. Ve chvílích, kdy se cítíme příliš „v hlavě“ nebo zahlceni nějakou událostí, bývá manuální kuchyňská práce uzemňující cestou zpět k sobě. Kontakt s hlínou na bramborách, vůně koření nebo teplo trouby nás vrací do těla. Nejobyčejnější „špinavá práce“ je spolehlivým lékem na duchovní pýchu i intelektuální únavu...
Inspirace: Marion Woodmann, Odcházení z otcovského domu
Obrázek: AI