Blog - Eva Labusová

  „Chápete, volové? Dějiny jdou úplně natěsno kolem nás! Kdo tohle má? Kdo to zažije?“ Podobné legendární výroky zněly v listopadu 1989 i po chodbách FFUK a když si na tu dobu vzpomenu, znovu mi běží mráz po zádech. To bylo něco tak neuvěřitelného! Doporučuju v této souvislosti komorní milou výstavu v LEICA GALLERY PRAGUE ve Školské 28 (kousek nad Tibetským kulturním centrem). Výstava se jmenuje Karel Cudlín – Hrad H. Pokud míváte pocit, že dnes už jen smutně přihlížíme, jak nám iluze z devadesátek někam mizí, zajděte si připomenout, jak se nám tehdy dejchalo a že by bylo blbý, kdyby se nám ty dějiny začaly dít už jen v televizi. Nic tak velkolepého jako tenkrát asi hned tak nezažijeme, ale s trochou havlovské naděje to netřeba vzdávat. Všechno je možné, říkali jsme si tehdy. Pořád je. https://www.lgp.cz/event/hrad-h-karel-cudlin/

Je to taková plíživá a pořád trochu utajovaná epidemie: Odcizení či přerušení vztahu mezi generacemi. Zasaženy jsou i v našich končinách už tisíce rodin. Jde o situaci, kdy dospělé děti silně omezí nebo dokonce přeruší kontakt se svými rodiči. Výjimečně je tomu také naopak. Tento dosud méně obvyklý konflikt v rodinné systemice svědčí o hlubokém společenském a psychologickém posunu v mezigeneračních vztazích. Co se to vlastně děje? Střet dvou realit. Dva scénáře jednoho filmu. Jako by rodič a dítě odžili dva zcela odlišné příběhy. Pohled rodičů: „Dali jsme ti všechno, obětovali jsme se." Pohled dítěte: „Cítil/a jsem se kontrolován/a, nepochopen/a, emočně zneužit/a či zanedbán/a.“ Tyto dvě pravdy vedle sebe existují současně a chybí most, který by je propojil. Nevědomým řešením je nezřídka právě odstřihnutí. Současný trend posouvá psychologické termíny jako „trauma“, „vztahová toxicita“, "emoční nezralost" nebo „narcismus“ do velkých zjednodušení a v psychologických bypass...

Letošní sezóna se protahuje... Díky za každou vodu, ve které se dá plavat! „Byla to koupel, znovuzrození. Voda byla studená, hnědá a voněla kapradím... Už to nebyli včerejší turisté; byly to božské bytosti lesa.“ "It was a bath, a rebirth. The water was cold, brown, and smelt of fern... They were no longer the tourists of yesterday; they were the gods of the woods." E. M. Forster: Pokoj s vyhlídkou / A Room with a View, 1908 „Voda se rozestoupila a pak se kolem mě ovinula jako chladné hedvábí. Všechny starosti zůstaly na břehu, těžké jako odložené šaty. Tady, v tom zeleném tichu, jsem jen dech a rytmický pohyb paží.“ "The water parted and then folded around me like cold silk. All worries stayed on the bank, heavy as discarded clothes. Here, in this green silence, I am only breath and the rhythmic stroke of my arms." Virginia Woolf: Vlny / The Waves, 1931 „Byl to den, kdy voda byla tak zářivě zelená, že se zdálo, jako by plavec visel v obřím smaragdu“ "It was a ...