Blog - Eva Labusová

„I uvěřil Abram Hospodinu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ (Genesis 15,6) Vybavuji si, jak mě v raných fázích mé duchovní cesty tato věta a příběh, který se za ní skrývá, fascinovaly: „Odejdi ze své země… do země, kterou ti ukážu.“ Vydat se na takovou cestu bez udaného konkrétního cíle pro Abrama, jemuž se z vnějšího pohledu vůbec nedařilo špatně, v praxi znamenalo totální ztrátu všech jistot. V tehdejším dobovém kontextu byly identita i bezpečí silně vázány na vlastní klan a půdu. A přesto. Abram, kterému bylo tehdy už 75 let, prodal nemovitý majetek a poručil sbalit stany. Vzal svou manželku, synovce i služebnictvo a vyrazili na cestu, která z pohledu sousedů v Cháranu musela vypadat jako totální bláznovství. Zahodit klidné a zajištěné stáří kvůli nějakému podivnému „vnitřnímu hlasu“??? Caroline Myss v této souvislosti používá pojem „organické Božství“ (Organic Divinity). Popisuje jím niterný spirituální navigační systém, který považuje za pevnou součást lidské podstaty. Božs...

"Pláně poznání nelze najít hledáním. Avšak jen ti, kdo hledají, na nich mohou spočinout." (Z moudrosti inckých šamanů) Mnohé tradice připomínají tenhle paradox. Duchovní hledání je jako palivo, které musí shořet, aby světlo pravého uvědomění mohlo zazářit. Proč je tomu tak? Protože „hledání“ v běžném slova smyslu vždy nějak vychází z našich lidských představ. Tím se ale od skutečné podstaty bytí vzdalujeme a oddělujeme hledajícího od hledaného. Naše úsilí vytváří napětí. Přílišná snaha a intelektuální chtění jsou jako čeření hladiny, která ztrácí svou průzračnost. Proč tedy na pláních poznání mohou spočinout jen ti, kdo hledají? Protože hledání (studium posvátných textů, meditace, kontemplace, modlitby, rituály, sebezpytování /kdo jsem já?/ atd.) nás tříbí, vede k vytrvalosti a obrušuje. A také nás dříve či později vyčerpá, ba dovede na hranici našich možností, takže ve chvíli, kdy konečně vše (ode)vzdáme, může přijít onen moment spočinutí. Spočinutí je zásadní. Znamená zas...

Nabízím inspiraci od Diane Musho Hamilton, spisovatelky a učitelky Zenu. Více než 40 let se věnuje zenové meditaci (link na její web níže): Občas mne klienti žádají o radu ohledně svého složitého problému, který se usilovně snaží vyřešit. Očekávají, že navrhnu nějakou strategii nebo nabídnu jiný způsob uvažování. A možná jsou zklamáni mou odpovědí. Obvykle totiž řeknu: „Meditujte.“ Nemíním tím ale „Sedněte si a přemýšlejte ještě usilovněji.“ Míním přesný opak. „Sedněte si a zkuste ten problém pustit z hlavy. Vraťte se k dechu. Vraťte se k tělu. Nesnažte se odpověď vykonstruovat. Prostě praktikujte.“ Za ty roky jsem si všimla něčeho zvláštního. Když se přestanu snažit problém vyřešit, často ho po čase začnu vidět jasněji. Není to tak, že by meditace přinášela nové informace. Spíše se něco začne usazovat. Naléhavost polevuje. Mysl je méně přeplněná. Začínám si v dané situaci všímat aspektů, které byly předtím skryty za mou vlastní naléhavou snahou mít věci pod kontrolou. Současná neurově...