Ještě k tomu Odysseovi
O „velkofilmu letošního roku“ jsem zaznamenala víc kritiky než ocenění: příliš dlouhé, příliš syrové, příliš depresivní, podivně herecky obsazené, pro běžného diváka těžko stravitelné, příliš psychologizující… Tento Odysseus prý víc než neporazitelného antického hrdinu připomíná těžce traumatizovaného válečného veterána (někteří kritici užili dokonce termínu „post-trojský PTSD“).
No a proč ne? Nemůže nám být takový hlubinně-terapeutický pohled v současnosti užitečnější než obvyklá hollywoodská show bez špetky přesahu? Odysseova cesta z Tróje na Ithaku je koneckonců jeden z nejstarších příkladů „Cesty hrdiny“, kterou už před bezmála sto lety podrobně zkoumal Joseph Campbell a shledal, že má univerzální průběh v individuačních příbězích mužů napříč všemi dobami a kulturami. Že nejde o lineární proces a že se týká i žen, sám Campbell neviděl, ale byl doplněn později. Hrdin(k)a musí opustit domov, projít sérií více nebo méně drsných zkoušek a po získání rozhodujícího vědění, vědomí a niterných obdarování se vrací zpět, aby novým způsobem sloužil/a své komunitě.
Z terapeutického hlediska jde hlavně o odvahu čelit vlastní křehkosti a temnotě, o umění odevzdat svůj vývoj pomoci Síly větší, než je ta lidská, a o dosažení celistvosti – navázání spojení s Bytostným Já. Aby to nebylo moc jednoduché, každá zastávka takové hrdinské Cesty symbolizuje určitou vývojovou fázi, psychologickou past či výzvu, přičemž směr vede po pohupující se spirále. Některé „lekce“ se v jiném kontextu opakují, dokud je nepochopíme, a kráčíme tu vpřed, tu vzad, tu boční slepou uličkou, a občas i ležíme jako mrtví. Dokud jsme schopni se zvednout, Cesta pokračuje.
Pojďme si tedy (díky AI za pomoc!) připomenout Odysseovy zastávky a jejich archetypální význam:
Lotofagové (Země zapomnění) Odysseovi muži snědí květy lotosu, po kterých zapomenou na domov a chtějí už jen zůstat tam, kde jsou, a snít. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: POKUŠENÍ ÚNIKU A REGRESE. Symbolizuje závislosti všeho druhu, apatii nebo jakoukoli formu unikání, které nás zbavuje zodpovědnosti a touhy po růstu. Stav „zaslepeného nevědomí“, bypass, který brání dalšímu vývoji.
Kyklop Polyfémos (Ambivalentní síla) Odysseus oslepí jednookého obra, aby zachránil své muže, ale dopustí se chyby, když mu s pýchou prozradí své pravé jméno. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: EGO A JEHO PÝCHA. Kyklop představuje nekontrolovanou, brutální sílu bez rozumu. Odysseovo vítězství pomocí lsti ukazuje sílu intelektu nad hmotou, ale následné vychloubání vede k hněvu Poseidóna, boha moří a nezkrocených vod.
Aioliá (Ostrov větrů) Bůh větrů věnuje Odysseovi měch se všemi nepříznivými větry. Posádka ho ale ze zvědavosti předčasně otevře a bouře lodím nedovolí pokračovat. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: NEDOSTATEK DISCIPLÍNY A NEOPEČOVANÝ „STÍN“. Symbolizuje moment, kdy je cíl už na dosah, ale lidská slabost nebo neschopnost ovládnout nízké pudy (měch) nás vrhne zpět na začátek.
Kirké (Fascinace a transformace) Kouzelnice Kirké promění Odysseovy muže v prasata. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: INSTINKTIVNÍ, ANIMÁLNÍ STRÁNKA ČLOVĚKA. Proměna v prasata symbolizuje ztrátu lidské důstojnosti skrze podlehnutí nízkosti. Odysseus musí Kirké „zkrotit“, čímž integruje svou vlastní animu (sexualitu a intuici), aniž by jimi byl ovládnut a zničen.
Sestup do podsvětí (Nekyia) Odysseus musí navštívit říši mrtvých, aby potkal stíny padlých druhů a dozvěděl se důležité poselství. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: KONFRONTACE S NEVĚDOMÍM A SMRTÍ. Nejhlubší bod cesty. Člověk vstupuje do vlastní smrtelnosti, čímž se otevírá brána pro skutečnou moudrost. Hlubinní psychologové mluví o smrti ega, o rituální proměně „malého já“.
Sirény (Vábivý hlas minulosti) Odysseus se nechá přivázat ke stěžni, aby slyšel extatický, ale životu nebezpečný zpěv. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: SMRTELNÉ POKUŠENÍ. Sirény představují past ustrnutí v nostalgii a tom, „co bylo“. Je to nebezpečná fascinace, která vede k sebezničení, pokud člověk není přichycen k pevnému stěžni – symbolu řádu a pevné vůle.
Skylla a Charybda (Nemožnost "dobré" volby) Plavba úzkým průlivem mezi lidožroutskou stvůrou a obřím vírem. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: SITUACE, KTERÉ NEMAJÍ DOBRÉ ŘEŠENÍ. Každá volba nese oběť. Skylla je predátorská hrozba (ztráta části), Charybda totální zánik (smrt všech). Lekce o schopnosti činit nejtěžší rozhodnutí a přijmout nezbytnou ztrátu.
Heliův ostrov (Posvátné krávy) Hladoví muži poruší zákaz a snědí posvátná zvířata boha slunce. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: OSUDOVÉ PORUŠENÍ TABU. Symbolizuje neschopnost odložit okamžité uspokojení ve prospěch vyššího cíle.
Kalypsó (Zlatá klec) Nymfa vězní Odyssea sedm let a nabízí mu nesmrtelnost, pokud s ní zůstane. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: STAGNACE A MATERIÁLNÍ BEZPEČÍ. Kalypsó, „Ta, která skrývá“, nabízí život bez bolesti za cenu ztráty identity. Odejít od ní znamená přijmout smrtelnost a zranitelnost jako podmínku skutečné lidskosti.
Fajákové (Přechodová fáze) Ztroskotaného Odyssea přijmou Fajákové, kterým vypráví svůj příběh. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: INTEGRACE A LÉČENÍ. Most mezi světem mýtů a realitou. Odysseus skrze slova integruje své prožitky a je připraven k návratu domů jako nový člověk.
Ithaka (Návrat a zkouška luku) Odysseus se vrací v přestrojení za žebráka, likviduje nápadníky a setkává se s Penelopou. ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM: NÁVRAT K BYTOSTNÉMU JÁ (SELF). Zabití nápadníků symbolizuje očištění nitra od destruktivních schémat. Pozoruhodným symbolem návratu je manželská postel, jejíž nohou je kmen živého olivovníku pevně spojeného se zemí. Symbolizuje naši nejvnitřnější integritu – onen živý a nepohnutelný bod, který nelze nikam přenést, ale který poznáme až tehdy, když se po všech turbulencích konečně dostaneme opravdu k sobě.
Z tohoto pohledu Ithaka není jen geografické místo, jde o stav vědomí. Penelopa představuje vnitřní jednotu, ke které se musíme probojovat skrze zkušenosti. Odysseus se nevrací stejný – vrací se jako ten, kdo už poznal své stíny i svá pokušení a sjednotil své protiklady. Odysseus (Logos, aktivita, zkušenost) se spojuje s Penelopou (Erós, stálost, vnitřní moudrost). Teprve tímto spojením je vláda nad královstvím naší duše legitimní a úplná.
Krátce shrnuto: Za mne dobrej film i námět pro tvořivou debatu. Pokud jste dosud neviděli, běžte na něj, s popcornem nebo bez (film trvá 3 hodiny, ale utíká rychle). Můžeme v něm každý/á hledat, v čem je o nás. A jestli máme zrovna období, kdy je náš obzor temný a Poseidón náladový, spojme se se svou vnitřní Penelopou. Připomene nám, že dokud upřímně hledáme, v každé chvíli navzdory všem průšvihům směřujeme Domů. Tkejme svůj příběh, nepočítejme šrámy a důvěřujme. I ta nejdelší noc jednou skončí svítáním.
Obrázek: Charybda a Skylla, 1894, Ary Ernest Renanlink