Přerušení mezigeneračního kontaktu v rodině

-

 


Jedním z novodobých fenoménů v oblasti soužití generací je úplné přerušení kontaktu. Podle nedávno provedené americké studie se se svými rodiči nevídá 1 ze 4 dospělých dětí, 26 % potomků je odcizených od svých otců a 6 % od svých matek. Odborníci se shodují, že hluboké příkopy mezi generacemi představují novodobou epidemii.

V Americe se lze jistě vymluvit na velké zeměpisné vzdálenosti. Separaci generací ale pozorujeme i v Evropě. Např. v Německu nedávno vyšla na tohle téma kniha od autorky Claudia Haarmann nazvaná Přerušení kontaktu v rodinách aneb Když se společné soužití jeví nemožným. Švýcarská publicistka Barbara Bleisch se ve své knize nazvané Proč našim rodičům nic nedlužíme zase pokouší vysvětlit proč děti svým rodičům nejsou dlužny: Mezigenerační dluh plyne směrem dopředu a děti to, co od rodičů dostaly, předávají svým dětem. Náš vztah s našimi rodiči v dospělosti pak už jen odráží skutečnou míru dosažené blízkosti a vzájemnosti, kterou starší generace té mladší dokázala vštípit svou výchovou a péčí. A právě v tom je ta potíž. Přibývá těch, kteří to, co zažili v dětství doma, už svým dětem předat nechtějí.
Dostávám někdy otázku, podle čeho poznat, kdy je míra patologie mezigeneračního vztahu taková, že je šetrnější a bezpečnější ho ukončit? A zda je to vůbec obhájitelné - přestat se vídat s rodiči nebo potomky? Jednoznačná odpověď samozřejmě neexistuje. Skutečně svobodní - a dospělí - jsme až tehdy, když už svým rodičům nic nevyčítáme, protože jsme pochopili, že dokud tak činíme, zůstáváme dětmi. A že naše identita oběti nám zavírá dveře ke smysluplnému žití.
Najít řešení, jsou-li vztahy hodně rozbité, bývá na dlouho a předpokládá to množství vnitřní práce jdoucí až na dřeň. Z poradny mám nicméně zkušenost, že kde je vůle a někde v srdcích zúčastněných, byť pod hlubokými nánosy zranění z traumat mezigeneračního přenosu, také láska, tam je nakonec i cesta. I když ta se často najde právě až po čase odloučení, které teprve umožnilo přijetí plné autonomie způsobu života druhé strany.

https://www.flowee.cz/psychologie-a-vztahy/12509-sbohem-a-satecek-kdyz-se-dospele-deti-konecne-postavi-samy-za-sebe-a-toxicke-rodice-odstrihnou

https://www.amazon.de/Kontaktabbruch-Familien-gemeinsames-m%C3%B6glich-scheint

https://www.amazon.de/Warum-unseren-Eltern-nichts-schulden

Foto: Pixabayfree

Populární příspěvky z tohoto blogu

O placentě

-
  Placenta je multifunkční orgán, který, jak známo zajišťuje všechny potřeby rostoucího dítěte v děloze. Když se miminko narodí, placenty již není třeba. Zatímco některé společnosti ji likvidují jako bezcenný biologický odpad, jiné pořádají posvátné rituály, aby vyjádřily dík za její zásadní roli v životě dítěte. V roce 2010 lékařští antropologové Daniel Benyshek a Sharon Young studovali tradice placenty ve 179 společnostech světa. Mezi 109 komunitami, které pořádaly placentové obřady, našli 169 různých způsobů, jak bylo či dodnes je s placentou po porodu naloženo. Nejčastější je zakopání, pálení či umístění na konkrétní místo, někdy jde i o konzumaci. Mnoho kultur věří, že placenta je jakási první matka - živitelka a přisuzují jí až lidské vlastnosti. Staří Egypťané na příklad věřili, že placenta je tajným pomocníkem dítěte, který je v propojení s jeho andělem strážným. V Kambodži je placenta považována za domov dětské duše, proto je její pohřebiště obklopeno klasnatými rostli...
Číst celý příspěvek »

Dej a bude ti dáno. Přej a bude ti přáno.

-
  České přísloví možná jen jinými slovy vyjadřuje poslední přikázání z Desatera: Nebudeš toužit po ničem z toho, co patří tvému bližnímu... Také v terapeutických sezeních přichází řeč na bolest pramenící z toho, že se člověk úkorně srovnává s druhými lidmi. Poměřovat se a ztrácet v pocitech domnělé vlastní nedostatečnosti či nedostatku však stojí mnoho sil, času a energie. Místo aby úspěch druhých těšil a prohluboval pocity štěstí, vede u mnohých k propadům nálad a někdy i k trvalejšímu depresivnímu prožívání. Takový skrytý kostižer. Jdeme-li už nějakou dobu po cestě duševního a duchovního rozvoje, na racionální úrovni v podobných chvílích pravděpodobně vnímáme, že tohle skrývané bolestné lavírování není v pořádku. Přejeme si být přející a radovat se s těmi, kteří právě mají důvod k oslavě. Jak tedy s problémem pracovat? Jak ošetřit temné pocity nepřejícnosti, závisti či dokonce zášti, a uslyšet tichý hlásek odkudsi z hloubi naší duše připomínající, že radost druhých je...
Číst celý příspěvek »

Pořádek a nepořádek - téma osobních i párových konzultací

-
Všimla jsem si, že obzvlášť často lidé o úklidu mluví v době kolem Adventu. Vzhledem k blížícím se Vánocům a očekávanému navštívení niterného Osvoboditele, ať už má pro nás jakoukoliv podobu, jde jistě i o úklid vnitřní, k němuž klidnější a domáčtější období zimy bezprostředně vybízí. Po celý rok ale platí odvěké jak uvnitř, tak vně (a jak vně, tak uvnitř). Třeba se bude hodit několik osvědčených doporučení... ČEHO ZEJMÉNA JE VHODNÉ SE VZDÁT - CO NESLOUŽÍ A ZATĚŽUJE: - předměty, které nepoužíváme; - oblečení a obuv, které se nám nelíbí, už nepasují nebo které jsme dlouho neměli na sobě; - zaprané či roztrhané spodní prádlo; - staré papíry, poznámky, účtenky, noviny a časopisy; - nemocné nebo mrtvé rostliny; - nepoužitelně prošlé či zkažené potraviny; - rozbité věci všeho druhu včetně nádobí; - pokud máme děti, pak také hračky, které se už nepoužívají, nefungují nebo jsou rozbité. CO PRAVDĚPODOBNĚ POCÍTÍME, POKUD ÚKLID VYKONÁME: - pocit lehkosti a pevnějšího zdraví; ...
Číst celý příspěvek »