O umírání a smrti podle Stanislava Grofa
Stanislav Grof 1. července oslavil 95. narozeniny. Mimo jiné obohatil lidské poznání popisem různých druhů „umírání“ probíhajícího "nanečisto" v holotropních stavech vědomí:
1. Biologická smrt (fyzická simulace): Člověk může prožívat autentické příznaky skutečného umírání – dušení, srdeční zástavu, smrtelné křeče, totální vyčerpání. Subjektivně vnímá reálný konec těla.
2. Psychologická smrt (smrt ega): Nejčastější a nejdůležitější forma. Subjektivní pocit, že se hroutí vše, čím jsme si mysleli, že jsme. Člověk ztrácí pocit oddělené identity, své jméno, historii, ego-strukturu. Po pocitu totální zkázy následuje prožitek „znovuzrození“ do širšího, kosmického vědomí.
3. Perinatální smrt (smrt plodu): Grof propojil prožitek smrti také s procesem porodu (tzv. čtyři perinatální matice). Ve druhé a třetí matrici plod „umírá“ jako vodní bytost v uzavřeném děložním systému. Tento biologický vzorec je hluboce otištěn v našem nevědomí a v dospělosti se v holotropních stavech taktéž vynořuje jako symbolická smrt.
4. Metafyzická / archetypální smrt: Prožitky ztotožnění se s umírajícími historickými postavami, oběťmi válek nebo mytologickými postavami (sestup do podsvětí).
Lze uvedené zkušenosti vnímat jako přípravu na skutečnou smrt?
Grof tvrdí, že jednoznačně ano. Sám vedl v 60. a 70. letech v Marylandském psychiatrickém výzkumném centru projekt, kde podával LSD pacientům v terminálním stádiu rakoviny. Zjistil, že lidé, kteří v holotropním stavu prožili a „přežili“ smrt svého ega, přestávali mít strach ze svého fyzického konce. Nabyli pocitu, že se spojili s Vědomím přesahujícím jejich pozemskou existenci a že po „temnotě a destrukci“ následuje jiná forma bytí.
Závěr: Prožitek smrti v bezpečném terapeutickém prostředí skutečně slouží jako „nácvik“ pro skutečné umírání. Člověk se učí neklást odpor procesu rozpadu, což je podle Grofa klíč k pokojnému umírání i v realitě. Smrt lze v tomto kontextu vnímat jako přechodový rituál (tzv. rite of passage).
Není bez zajímavosti, že se myšlenka „Kdo zemře dřív než zemře, ten nezemře, až zemře“ v různých obměnách odedávna objevuje v mnoha duchovních tradicích. Ačkoliv je nejčastěji spojována se zenovým buddhismem, má univerzální charakter a připomíná základní mystickou potřebu včas se vzdát identity založené na egu, strachu a lpění.
Více např. v knihách Lidské vědomí a tajemství smrti (The Human Encounter with Death), Dobrodružství sebeobjevování (The Adventure of Self-Discovery) nebo Psychologie budoucnosti (Psychology of the Future).
Vzpomínka na Grofa jako na průkopníka v oblasti transpersonální psychologie a studia mimořádných stavů vědomí už od 60. let 20.století: https://www.facebook.com/reel/1665281691371891
Obrázek: vilkasss, Pixabayfree