O rezonanci v politice
Jakkoliv je doba, ve které žijeme, složitá a děsivá, je zároveň plná naděje a příležitostí k hojivým proměnám. Mluví se o nástupu nového paradigmatu. Co si pod tím pojmem představit? A proč o tom mluvit právě nyní, v čase před volbami?
Společenské paradigma je v podstatě neviditelný operační systém. Jsou to brýle, kterými se díváme na okolní svět i na sebe samé, aniž bychom si uvědomovali, že je máme na nose. Jde o soubor nepsaných pravidel, která určují, co považujeme za „normální“. Příklad: Není třeba o tom mluvit, a přesto všichni tak nějak víme, že vydělávat peníze je důležité, že růst HDP je měřítkem úspěchu státu, že emoce do politiky nepatří nebo že bezpečnost zajistí jen moderní zbraně a kvalitní ploty.
Tento pohled na svět odstartoval před staletími René Descartes svým „myslím, tedy jsem“. Ve své době to byl revoluční posun od dogmat k rozumu, jenže my lidi jsme to postupně dohnali do druhého extrému. Rozum jsme tady u nás na západě povýšili nad všechna tajemství života a "úspěch" se smrskl na slávu, majetek a moc. Člověk se pasoval do středu své vlastní pozornosti a celý vesmír se mnohým proměnil v pouhý měřitelný a vytěžitelný objekt.
Tento starý „operační systém“ však už vykazuje tolik chyb a bezradnosti, že je čím dál těžší to ignorovat. Taky to cítíte? Pokud ano, kde ale s vykročením do nového paradigmatu začít?
Vykročit z řady nikdy nebylo snadné. Historie je plná vizionářů, pro které byla jejich „směrovka k novému paradigmatu“ cestou k upálení či jiné smrti, k žaláři, k vyhnanství, do blázince či k opovržení... I proto se tak často držíme sebezničujících autopilotů. Ze strachu. Obvykle až po nějakém osobním nárazu a „temné noci duše“ zahlédneme, že podstata je jinde.
Fakt málokdy se vyjadřuji k politice, to není moje parketa. Jenže teď se blíží komunální volby a ono by to opravdu už chtělo, aby v každém patře "správy věcí veřejných" někdo otevřel okno a nebál se vyvětrat. Aby začal připomínat, že rozum je sice fajn, ale lze ho snadno - zvláště dnes s tím vším kolem AI - oklamat. Skutečná pravda se skrývá v souladu slov a činů. V rezonanci. Je těžké nalézat to vně. Potřebujeme pravdu cítit uvnitř sebe. Protože naše doba je nová také tím, že začíná dávat čím dál větší prostor Duši v naší vlastní osobní péči a my se potřebujeme učit mluvit jejím jazykem.
Namítáte, že pravda má mnoho tváří a lež se za ni ráda převléká? Samozřejmě. Třeba apoštol Pavel dal jasný klíč k rozlišení. To, co nazval „skutky nižší přirozenosti“ (s hlubinnou psychologií řečeno projevy nezralého ega), dosti přesně odpovídá tomu, co dnes v politice vidíme nejčastěji: nepřátelství, sváry, žárlivost, hněv, soupeření, rozbroje. „Ovocem Ducha“ – skrze spojení s naším Bytostným Já – je naproti tomu láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (List Galatským, 5.kapitola)
Lze se podle takového klíče rozhlížet u volebních uren? Za mne je to ten jediný klíč, který zbývá, nechceme-li křísit mrtvé koně. Přestaňme sledovat, co politici slibují. Zkoumejme, z jakého vnitřního zdroje čerpají. Asi bych se zaměřila hlavně na tři věci:
- Integrita: Cítíme z kandidáta vnitřní soulad, nebo jen hází naučené fráze? Pokud někdo mluví o míru, ale jeho energie vyzařuje agresi a pýchu, jeho „ovoce“ bude dříve či později hořké.
- Podpora skutečných hodnot: Politik starého světa potřebuje, aby se voliči báli, protože vystrašený dav se snadno ovládá. Politik nového světa v nás probouzí naši vlastní zodpovědnost a osobní odvahu k proměně.
- Svědectví života: Jsou za dotyčnými zdravé vztahy a pokojná řešení konfliktů, nebo nezralost, arogance a spálená země?
Součástí našeho nového paradigmatu je posun od znalostí světa hmoty k současnému poznávání světa energie. Přichází na řadu objevování duchovních zákonů, k nimž patří právě i zákon rezonance. Pokud je politik vnitřně celistvý a laskavý, dokáže tvořit udržitelná řešení. Pokud je vnitřně prázdný, je rizikový, a nepomůže mu ani ten nejlepší program.
Což se už týká každého z nás a volby jsou v tomto ohledu naším „ovocnářským podpisem“. Pokud se odvážíme volit lidi, v nichž cítíme integritu a pokoru před tajemstvími života, i když jich v současné politice není mnoho, začínáme nové paradigma, nový operační systém, povolávat do každodennosti.
Obrázek: Creative Canvas, Pixabayfree