Ještě o temném náboženství

Děkuji Janu Kozákovi za recenzi, které se odvážně ujal nad knihou Temné náboženství. Kniha vyšla vloni na jaře v nakladatelství Malvern, ale velké publicity se jí nedostalo – jak už to u titulů zdánlivě určených jen zasvěceným odborníkům bývá. Témata knihy i recenze samotné jsou přitom všudypřítomná a aktuální pro každou situaci, kde dochází k rozdělení na nesmiřitelné názorové tábory. Vysvětluje, jak vznikají situace, kde dotyční vyznávají jen tu svoji jedinou správnou pravdu a výsledkem je nesoulad, nesnášenlivost, nenávist a nakonec i nevybíravý boj.

Pojem „temné náboženství“, jakkoliv nás prvoplánově vede do světa církví, je tudíž univerzálně použitelný. Popisuje stav, kdy se z původně ušlechtilé myšlenky stane bič nebo svěrací kazajka, a je jedno, zda černobíle začneme vnímat spiritualitu, politiku, vědu nebo třeba výchovu či zdravou stravu.

Všechny podobné niterné pasti mají společné průvodní projevy a mělo by patřit k naší základní mentální a duchovní hygieně neustále zkoumat, zda v některé oblasti svého života právě „neujíždíme“ směrem k fanatismu či dogmatismu.

Otázky na tělo:

Trpívám pocity nadřazenosti? Cítím se morálně výš než ostatní skrze svůj názor na to, čemu věřím, koho volím, co dělám a vůbec jak žiju?

Jaký vztah mám k "nechápavcům", jinověrcům a zkrátka k těm, kteří mé názory nesdílejí?

Přistihuji se při tom, že když se dostanu do ráže, prosazuji své „dobro“ (ať už bojuji za sebelepší věc jako třeba za víru nebo vědecký názor, za ekologii, zdraví nebo rodičovský koncept) jednosměrným, nevybíravým, nelaskavým způsobem?

Chovám se v diskusích jako nekompromisní, útočný nebo pohrdavý člověk?

Mám při střetu s odlišným názorem nutkání protivníka umlčet, zlikvidovat nebo s ním aspoň přerušit veškerý kontakt?

Unikám před vlastními varovnými pocity a když přijde krize a v životě se něco zhroutí, primárně se neptám na osobní odpovědnost nebo na to, co „facka od života“ může sdělovat mně o mně?

Připouštím si pochybnosti? Nebo je moje jistota ohledně vlastních názorů a postojů neochvějná?

Právě to, jak rozpoznat, kdy se naše vnitřní volání začne měnit v ničivý žár, popisuje text knihy i text recenze. Je to čtení náročné, ale léčivé. Připomíná, že cesta k opravdové svobodě vždy vede především skrze naši odvahu nahlédnout vlastní omylnost a neopečovanou osobní temnotu.

Kromě toho, jungiánské texty se vyplatí číst, i když jim prvoplánově nerozumíme. Čímž se vracím k oné babičce ze svého minulého textu. Tento jev, kdy nerozumím, ale chápu, se označuje jako numinosita nebo archetypální resonance. Vzniká díky tomu, že jungiánským jazykem psané texty často nepůsobí jen na úrovni racionálního intelektu (ega), ale oslovují přímo naše nevědomí. Zjednodušeně řečeno: Hlava to nebere, ale duše ano, protože poznává důvěrně známou krajinu a občerstvuje se specifickým způsobem přenášení informací. Podobně, mimochodem, na nás působí třeba i hudba nebo pobyt v přírodě...

https://info.dingir.cz/2026/09/temne-nabozenstvi/

Foto: Gerd Altmann, Pixabay free